#metoo: Sexuální obtěžování, ba ani plácání po zadku není v pořádku!

„Bylo mi 13 let. Bylo léto a vedro. Jela jsem ráno do školy jako vždy autobusem. Na sobě jsem měla krátké šaty do půlky stehen. V autobuse se lidé na sebe mačkali, jako pokaždé v tuto dobu. Stála jsem někde uprostřed obklopena lidmi ze všech stran. Najednou mi pod sukni mezi nohy hrábla něčí ruka. Zajela až ke kalhotkám a šmátrala. Uskočila jsem a vyděšeně se dívala kolem. Nedokázala jsem vydat ani hlásku. Za mnou se gebil odporný asi tak 40letý chlap. Polila mě hrůza, chtělo se mi zvracet. Procpala jsem se přes řeči cestujících ke dveřím. Hned jak autobus zastavil, vyběhla jsem ven, i když jsem musela ke škole dojít ještě jednu zastávku. 

Zbytek léta jsem nenosila sukně. Nestalo se mi nic hrozného, ale přesto… Ještě dnes mám před očima jeho obličej. Ještě dnes mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu.  Když jsem pak chodila na diskotéky, často mi někdo sahal na zadek nebo tak. To bylo tak nějak „normální“. Ale tenkrát.. Bylo mi jenom 13 let! Doteď jsem to nikomu neřekla. Styděla jsem se, nevím proč. Stydět by se měl on.“

Tímto svým malým příběhem zakončeným hashtagem #metoo jsem vzbudila na svém instagramu a facebookové stránce mnoho reakcí a komentářů. Zapojila jsem se tak do probíhající kampaně, která vznikla po odhalení sexuálních útoků hollywoodského producenta Weinsteina na známé osobnosti. V rámci ní ženy po celém světě sdílí na sociálních sítích své příběhy, nebo jen statusy „me too“, tedy „já také“, aby daly najevo, že i ony se staly obětmi sexuálního obtěžování.

Po zveřejnění mého zážitku mi několik holek dokonce napsalo i své příběhy. A právě díky tomuto propojení a sdílení našich nepříjemných zážitků se sexuálním obtěžování jsem pocítila obrovskou úlevu, že v tom nejsem sama, ale také odpor k společnosti a k cizím mužům. Jde totiž o vážně velký problém.

988759_739084596108320_1832075082_n

„Nesnáším pozornost cizích mužů“

„Když někomu říkám, že nesnáším pozornost mužů, nevěří mi. Myslí si, že se dělám zajímavou, snažím si získat pozornost a předvádím se. Ale já prostě nesnáším ty jejich pohledy, pískání, troubení z auta a oslovování. Jistě, jako asi každá holka i já hledám lásku na celý život a chci mít kluka po svém boku, ale mluvím teď o náhodných mužích, které potkám na ulici.“

Své kamarádce N. se vůbec nedivím. Je to překrásná a velmi přitažlivá žena, která je ale zároveň jako magnet na divné chlápky. Dokonce se už potkala s fyzickým sexuálním obtěžováním. V pubertě ji totiž na třídním výletě osahával spolužák, přestože se bránila, protože si prý chtěl „jen tak hrát a o co jako jde?“. Jindy ji honil nějaký úchylák po ulici a bůhví, co by se stalo, kdyby mu neutekla. Teď v práci ji zas často obtěžují mužští pacienti.

„Ve 23 letech jsem po vysoké škole nastoupila jako fyzioterapeutka do nové práce. Dostala jsem náhodně přidělené vlastní pacienty. Mezi nimi i pana P. Kormundu. Na první pohled sympaťák. Mladý muž, manželka, dvě děti. Na terapiích se ale choval jako neskutečné prase. Přestože věděl, že terapie probíhají ve spodním prádle, obzvláště pokud jdete na terapii kolene, chodil ke mně zásadně zcela nahý a měl na mě sexuální narážky. Byl několikrát upozorněn, aby chodil již ve spodním prádle a změnil ke mně přístup.

Jakožto profesionál nemůžu odmítat každého pacienta, který mi „nevoní“.  Jednou však nepřišel na terapii a volal mi opilý do práce a byl na mě velmi sprostý a sexistický. To byla poslední kapka. Po telefonu jsem s ním udělala krátký proces a terapie ukončila. Byla jsem tak v ráži, že lidé okolo mě ani nevěřili, že já dokážu být takhle rázná a silně nepříjemná,“ popisuje N. Bohužel to ale není její jediná nepříjemná zkušenost s mužskými pacienty v práci.

 

318256_420179334665516_599659417_n

photo by: @flyalot

 

„Bylo mi 8 let a ten muž přede mnou masturboval“

Obětmi sexuálních útoků nejsou jen ženy, ale také malé holčičky, které ani netuší, která bije. O to větší hrůzu pro ně takové obtěžování znamená, o to větší trauma jim může způsobit.

„Když mi bylo tak 8 až 10 let, do vchodu domu, kde jsme bydleli, se mnou prošel nějaký chlap. Všichni se tu známe, tak jsem nebyla nijak ostražitá. Když se ale na něj u výtahu otočila, jakože ke komu jede, zjistila jsem, že masturbuje. I když jsem nevěděla, co to dělá, začala jsem křičet a on utekl. Pořád ale cítím ten svíravý pocit, když si na to vzpomenu.“

Děkuji Kačce, že mi na instagramu napsala veřejně svůj příběh. Není totiž důvod, proč bychom se my, ženy/dívky/holky, měly za podobné zážitky nějak stydět. Naopak. Je potřeba o tom více mluvit, protože mnozí ani netuší, že se tohle děje, když to tajíme. 

„Doteď mě nejvíc mrzí to mlčení“

„Mám podobný příběh. Když mi bylo 14 let, šla jsem jednou s mámou Opletalkou. Proti nám šla skupinka kluků starých něco přes 20 let. Jak nás míjeli, tak se jeden najednou otočil a zezadu mi strčil ruku pod sukni. Máma to viděla a něco na něj zařvala. On se smál a my šly dál. Já jsem k tomu mámě nic neřekla, protože jsem se v tu chvíli strašně styděla, a máma taky nic neřekla, bůh ví proč. Doteď mě na tom nejvíc mrzí to naše mlčení.

A vlastně obecně mě mrzí, že se o tom nemluví. Všichni to berou jako takovou běžnou věc, že se to děje, že nás ani nenapadne se třeba jen zeptat: „Jsi v pořádku?“, když se to někomu stane. A holky pak mají pocit, že musí předstírat, že se nic neděje,“ napsala mi kamarádka Adéla na k mému příspěvku na FB. A já nemůžu jinak než souhlasit. Protože i když to nedáváme najevo, děje se hodně moc.

380553_328739093809541_300319178_n

Znesnadňuje nám to život

Komentářů a zpráv na toto téma mi přišlo hodně. I když jsem to předem tušila, že má více holek podobnou zkušenost, překvapilo mě to množství reakcí.

Ve mně to vyvolalo ještě větší odpor k chlapům, co jsou takových věcí schopni. I když jde třeba jen o plácání po zadku někde na diskotéce. Tyto zážitky nebo pouhý strach z nich nám totiž velmi znesnadňují život. Já osobně jsem ze svého šatníku vyřadila krátké sukně a kraťasy, protože reakce na mé „sexy nohy“ mi už dávno přestaly být příjemné, a vlastně ani nikdy nezačaly. A tak, i když je vedro, beru si do města raději delší oblečení.

Stejně tak mě provází strach, když mám jet MHD v nočních hodinách nebo procházet ulicemi. Když mám možnost, halím se v takových případech do kapuce, aby nebylo hned poznat, že jsem holka. V podstatě se dělám co nejméně nápadnou a nejméně hezkou, aby se mi nic nestalo. Když jsem však někde daleko od domova a hrozí, že bych musela jet v noci sama dlouhou cestu, raději do MHD vůbec nejdu a zaplatím si taxi nebo volám svému příteli o pomoc.

Nemáme se za co stydět, stydět by se měli „oni“

Do výzvy #metoo se po celém světě zapojily statisíce žen, které doteď možná mlčely stejně jako já a stejně jako spousta z nás. Ale proč? Proč se stydíme za to, že na nás někdo sahal, že nám někdo něco udělal? Mlčení je v tomto případě špatné, škodí obětem, které se sami sžírají svými zážitky, a škodí i ostatním dívkám, kterým by mohlo v budoucnu něco takového hrozit.

Pojďme se tedy ozvat. Pojďme říct ostatním holkám i klukům, kterým se možná stalo ještě něco horšího, že v tom nejsou sami. Pojďme říct světu, že ani plácání po zadku cizími není v pořádku! #metoo

 

6 thoughts on “#metoo: Sexuální obtěžování, ba ani plácání po zadku není v pořádku!

  1. Linda Margaret napsal:

    Presne ako si napísala – robím sa čo najviac nenápadnou a takpovediac škaredou, aby som sa vyhla sexistickým narážkam a obťažovaniu, či už vo vlaku, na ulici v meste alebo hocikde inde. Bohužiaľ, neviem, či je už spoločnosť dostatočne vyspelá a nastavená na zmenu tohto stavu. Myslím si, že vždy sa nájde nejaký nevzdelaný, pologramotný idiot, ktorý nejakému mladému dievčaťu zlomí naivné ilúzie o svete, v ktorom je každý dobrý a slušný, a doslova jej vrazí ruku medzi nohy alebo na zadok… Osobne, tiež ma nejako poznačili takéto situácie a nevhodné správanie sa úchylných svíň (a je mi jedno, že používam expresívne vyjadrenie, pretože iné si nezaslúžia) na verejnosti (a o to viac, keď som ešte len bola malá žaba a nedokázala som sa brániť, skôr som sa hanbila za niečo, čo v podstate nebola moja vina, ale ich deviácia), či už sa jednalo o pokrikovanie, posmešky, obchytkávanie a pod.
    A mrzí ma to najmä preto, že z ulíc sa kvôli tomuto vytratila ženskosť, pretože žijeme vo svete, v ktorom sa jednoducho múdre ženy boja preukázať to, čo ich robí ženami. Inak by boli vystavované tlaku, ktorému sa dá ľahko predísť tak, že jednoducho nebudú upozorňovať na to, čo je na nich najkrajšie…

    To se mi líbí

  2. anita angeln napsal:

    TYM ZE SE BUDETE
    skryvat doma to taky situaci nevyresi
    ani nenoseni sukni.
    kvuli.tem.nasilnikum.
    !!!
    nechapu ty holky co si nechaj
    placat po zadecku tzv zlatokopky. pak si ty
    dementi mysli ze jsme
    k mani a ze nejsme
    lidi!!
    ja jednou taky zazila kluky
    opili co me chteli svest
    a natocili me na mobil.
    rekla jsem ze nejedu
    s nima..ironie je ze ridila
    mlada holka kolem..17 let.
    m
    kamaradka rekla ze krava.
    par lidi mi reklo ze jsem
    udelala spravne kdyz
    jsem volala policii.
    a kolik holek nosi mimisukynky ze videt do.
    je to pak ze se cejtis
    pospinena vinna
    a pravda to neni©

    To se mi líbí

  3. Kath_the_bookworm napsal:

    Po přečtení tvého článku se mi chce brečet a zvracet zároveň. Nedávno jsem se dozvěděla, že má kamarádka byla znásilněna. Řekla mi to v opilosti a celá se sesypala. Uběhly zrovna 2 roky a pořád měla nechutnou vzpomínku v hlavě. Vůbec jsem nevěděla co na to říct. Objala jsem ji a nechala vyplakat. Plakala jsem s ní. Bylo mi špatně. Nejhorší ze všeho na tom bylo, že jí ani jeden z rodičů nevěřil. Kamarádka je velmi extravagantní, ráda se hezky obléká a je krásná. Ale to přeci není důvod! Takoví chlapi by se měli stydět!

    To se mi líbí

  4. Magdalena napsal:

    Teri a Lenn máte naprostou pravdu ve všem,co zde píšete.Ja se též snažím na sebe neupozorňovat,sukně téměř nenosim,natož někde večer ve městě,vyhybam se osamělým místům ve tmě a lesem bych po tmě sama nešla ani náhodou!Mně se stalo ve4.tride při cestě domů,že mě starší dva žáci povalili na zem do trávy,jeden mě držel a druhý se mi dostal pod kalhotky.Obcas je i nyní potkám a jejich pohledy moc dobře vědí,co mi tenkrát udělaly.Doma bylo vše vyřešeno tak,že si nemám vymyslet.Kazdy si neseme nějaka ta životní traumata,a je jen na nás,jak se s nimi vypořádání,že jo holky💖

    To se mi líbí

  5. Lenn napsal:

    Mně tohle všechno přijde úplně příšerné a jsem ráda, že jsem se s žádným obtěžováním nikdy nesetkala. I tak se ale bojím chodit někde sama po nocích a nebo na divných místech. Je dobře, že jsi se z toho vypsala a popsala i zážitky dalších dívek a především, že se tobě nestalo nic horšího :) lidé dokážou být opravdu zlé svině, bohužel. Já takovéhle typy mužů/kluků úplně nenávidím a pokud slyším někoho takového, kdo plácá po zadku, píská a podobně… absolutně se s ním nebavím. Možná proto mě nikdo neobtěžuje, nechodím vyzývavě a hlavně na takové typy (to se klidně přiznám) házím dost hnusné a nepřístupné pohledy, možná jsem pak za nějakou „netykavku“, ale je mi to jedno. Nechci být pro někoho nějaká vystavující se houska na krámě a jsem fakt ráda za tu hrstku lidí opačného pohlaví v mém okolí, kteří jsou normální a fajn kamarádi :)

    LENN

    To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s