Líná, ale šťastná

  1. Jsem líná a nebojím se to přiznat. 

Neženu se za kariérou a nevstávám ráno v šest, abych si stihla zaběhat, přečíst troje noviny, vymódit se a vyrazit kamsi do kanceláře. Nejsem vrcholová sportovkyně, úžasná mladá podnikatelka, politická aktivistka, denně aktivní blogerka ani maminka.

Gauč a kniha, to je moje štěstí

Ze všeho nejradši spím, polehávám na gauči s knížkou nebo chodím na procházky (vážně jen chodím, neběhám) se psem.

I práci jsem svému línému režimu přizpůsobila. A tak pracuji z domova a jsem sama svým šéfem, který na mě není nijak přísný, nehoní mě a dovolí mi i dvouhodinové pauzy na oběd, kávičku a odpolední leháro či další prochajdu. Má práce je navíc mým koníčkem, takže se do ní nemusím moc přemlouvat a většinou ji dělám s úsměvem na rtech.

Nejsem úspěšná, bohatá, ambiciózní, pracovitá, známá ani nemám stovky přátel

A žiju, představte si to. Navíc s otevřenou myslí, plesajícím srdcem i šťastnou a klidnou duší.

Nerada se za něčím honím a něco sobě nebo ostatním dokazuju. Nepotřebuju desítky přátel, se kterými bych neustále kafíčkovala, nepotřebuju hromadu peněz, nepotřebuju, aby se o mě někde mluvilo. Ne, nemusíte litovat mé neambiciózní osobnosti, já jsem totiž možná šťastnější než 90 % úspěšných.

Leností totiž nemyslím to, že bych se proválela celé dny u televize s vyvaleným pupkem (i když i takové dny jsou u mě možné. Ehm, PMS). Myslím tím to, že bych se asi těžko zařadila mezi uznávané 30 pod 30 ve Forbes, těžko bych se stala blogerkou roku, těžko bych vyhrála jakoukoli medaili. Já se ani nesnažím něco takového dokázat, víte? Ze všeho nejvíc mi jde o mé vlastní štěstí a spokojenost, právě za tím si jdu.

I já se cítila méněcenně

Je hrozně těžký nepodlehnout trendům. Když všichni kolem řešili úspěchy, ať už školní, pracovní, sportovní nebo rodinné, já se pak často mezi těmi hvězdami na Instagramu a Facebooku a prostě všude možně na internetu a v okolí cítila jako méněcenný člověk.

Takže jsem si zažila chvíle, kdy jsem toužila se někam vypracovat a něco velkého dokázat. Toužila jsem po slávě a uznání. Protože po tom se tak nějak obecně dneska touží, za tím se jde.

A pak jsem si prošla možná opačným vývojem než většina mladistvých. Po jakési „slávě“ jsem prahla, když jsem byla mladší. A čím jsem starší, tím jsem spokojenější taková, jaká jsem. Sama pro sebe jsem úspěšná, dobrá, hustá a výjimečná holka. A možná o mně nenapíše Forbes, ba ani Blesk. Ale co? Mně na tom nesejde.

Prostě si tak žít a být šťastná

To je můj sen. Vlastně teď už by se dalo říct styl života. Žiju si se svým drahým, se svým psem a taky s tím pohodlným gaučem, na kterém se můžu občas válet, vydělám si těch svých pár šlupek, které mi vystačí na všechny mé povinnosti i radosti, a je to. Nic víc nepotřebuju. 

Takže věřte, že mezi těmi slavnými podnikateli, manažery, politiky, blogery a youtubery jsou zcela obyčejní lidé, a i tací můžou být naprosto spokojení. Není potřeba mířit neustále výš a výš a nespokojit se s málem, jak hlásají motivační citáty.

Já jsem radši šťastná teď a tady – s tím, co mám, kde jsem a jaká jsem. 

16 thoughts on “Líná, ale šťastná

  1. Wendulie napsal:

    Terezko, máš naprostou pravdu. Úplně se s tebou ztotožňuji. I když i já mám občas takové ty myšlenky, že nic nedělám, nikam moc nechodím a přijdu si no….méněcenná. Je fajn vědět, že jsou podobní lidé, jaké jsem já, kteří každý den někde nesedí v hospodě a dokážou se radovat i sami doma (nebo s Ríšou ;)).

    To se mi líbí

  2. Kath_the_bookworm napsal:

    Konečně můj člověk! Já jsem nikdy nebyla ambiciózní, nikdy jsem nechtěla dokázat něco velkého. Třeba například jsem tancovala latinskoamerické a standardní tance, protože mě to bavilo. Jenže můj taneční partner chtěl jezdit na soutěže a vyhrávat. Jenže to já nechtěla. Nepotřebovala jsem se předvádět nebo se někde ukazovat. Chtěla jsem tancovat pro sebe. Vlastně většinu věcí co dělám, dělám pro sebe. Je to sobecké? Možná. Ale já jsem spokojená s tím, co mám. Mým největším přáním v životě je mít šťastnou a zdravou rodinu. Nepotřebuji luxusní barák, drahé auto a spousty peněz. Chci být jen šťastná a dělat co mě baví :)

    To se mi líbí

  3. Daysy napsal:

    To je super. :) Každý si má žít tak, jak sám uzná za vhodné. Také nechápu to neustále honění se za něčím, ale zas když se někdo honí a je tak spokojený, ať se honí a naopak. Horší je, když člověk dělá něco, co ho spokojeným nečiní.

    blog Days of Daysy

    To se mi líbí

  4. Tereza napsal:

    Skvělý. Fakt skvělý.
    Kamarádka mi nedávno řekla, že ziju nudnej život. Neláká mě studovat v zahraničí, nestuduju 2 vysoký školy a další věci. S přibývajícím věkem jsem spokojenější a šťastnější. I když jsem si dnes nudně zašla na houby, jsem spokojená :)

    To se mi líbí

  5. Magdalena napsal:

    Terezkoooo, to sú přesně jááá:):):) Si představ, že jak jsme byli na té oslavě tety 60tin jsem se pěkně napapkala a šla si na dvě hoďky zchrupnout:) Všichni koukali jako puci, jako cože? Ty si jdeš na oslavě lehnout? A já na to, ANO, já jsem takhle o víkendech zvyklá, a cítím, že se mi chce spát,ať si všichni mysleli co chtěli, mně bylo krásně!!! pak jsem se na chvíli na oslavu ještě vrátila, a tchýně mi řekla: ,,Ani si neumíš představit, jak jsem unavená, a šla bych si též lehnout, ale nemůžu.“ Proč by nemohla? Mohla by, ale co by tomu řekli příbuzní!?Každý svého štěstí strůjcem,viď:) Úzkosti mám též za sebou, proto mě zaujala ta kniha, kterou se chystáš číst, tak pak písni jaká je:) Já se tak změnila! Do 35 let jsem vše dělala proti sobě, co jak kdo chtěl, jela jsem tam, kam se mi nechtělo atd. Teď už řeknu i své dceři, že si potřebuji odpočinout, že na výlet nikam nejedeme, že budeme relaxovat, to bych dřív neudělala. Nežehlím! Vařím jen když se mi chce. Začala jsem chodit do práce až na 8.hod, a to jsem dřív dělala od 6, což mé tělo fakt nezvládalo. TEĎ jsem šťastná, spokojená, beru život se vším všudy, nehledám v něm žádné složitosti. Jsem sama sebou, přirozená, žiju v souladu s tím, jak se cítím. Žádné tlaky, masky, přetvářky a podobné nesmysly! Spousta lidí pořád něco hledá, za něčím se honí. Při tom základem všeho je NÁVRAT K SOBĚ:) Stýkám se jen s pozitivními lidmi, nešla bych na kafíčko s nějakým stěžovatelem. Chutná mi jídlo, život, miluji svou rodinu, bostonku,přírodu, baví mě má práce, čtení, a mám ráda ticho a klid. Díky za další článek a přeji krásný víkend:):):)Majdalenka

    To se mi líbí

  6. Suesanqa napsal:

    Je super ak je človek šťastný a spokojný. Ja sa napr. každý deň teším z maličkosti a tým pádom som so svojím životom šťastná 😊 Inak máš krásneho psíka. Ja mám doma malamuta 😉

    To se mi líbí

    • La Tereza napsal:

      Přesně tak! Umět se radovat z maličkostí je hrozně moc důležité. Takže skvělé, že to tak máš! <3
      A oni i ti pejsci jsou velká radost a podpora. Malamuta moc s huskym Ríšou zdravíme! :)

      To se mi líbí

  7. Lady Lenna napsal:

    Štěstí je to nejdůležitější, tenhle styl života ti celkem závidím. Bohužel mě trápí úzkosti, jsem silně stresující se člověk a neumím si představit, až jednou budu muset po škole projít řadou stresujících pohovorů, takže ti závidím práci z domova a celkově pocit štěstí a relaxace :)

    LADY LENNA

    To se mi líbí

    • La Tereza napsal:

      Leni, úzkostmi trpím bohužel také. Když mám velké problémy, chodím i na terapie. Teď ale musím zaklepat, je to dobrý. Měla jsem totiž na výběr, buď budu každý den s touto poruchou bojovat, což dělá většina lidí a mnohdy se jim daří, nebo se s ní spřátelím a trochu se jí přizpůsobím.
      Udělala jsem to druhé, jelikož každodenní boj jsem zkusila a bylo to se mnou horší a horší. A myslím si, že právě díky tomu, že jsem se s úzkostmi začala přítelit a naučila jsem s nimi žit, jsem teď mnohem šťastnější. Hodně jsem si z těch horších dnů vzala, lépe samu sebe poznala a povedlo se mi ty špatné stavy potlačit na minimum. Teda doufám!
      A proto si takhle spokojeně žiju a za ničím se neženu. Naučily mě to vlastně právě úzkosti a já jsem teď za ně vděčná, byť je to nepředstavitelně hrozné se s nimi setkat.
      Tobě moc držím palce, ať to všechno zvládneš. Občas je ten boj také potřeba, ale nemusíš každý den prožívat něco, co ti není příjemné. Zkus to třeba nějak skloubit se svými vnitřními pocity, aby ti bylo dobře. To půjde, uvidíš. :)

      Liked by 1 osoba

      • Lady Lenna napsal:

        Tvůj přístup se mi líbí, sama se snažím o něco podobného :) pokud mezi lidi na akci jít nechci, tak tam prostě nejdu a je mi jedno, co si o tom ostatní pomyslí. Dřív jsem to hodně řešila, teď už ne. Jsem ráda, že mám teď blog a navíc jsem si díky tomu uvědomila, čemu bych se chtěla věnovat v budoucnu. Budu teď na vysoké studovat marketing, PR, žurnalistiku… bylo by fajn, kdybych jednou mohla mít taky práci podle sebe, ale asi to bude těžké :D :)

        To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s