Sebeláska: Miluji se a jsem na sebe hrdá

Mám radost, jak se teď ve velkém mluví o sebelásce jako o nutnosti ke šťastnému životu. Ono je to teď dokonce velmi cool téma, a tak vám může přijít ohrané a nedůležité. „Pche, zase tu někdo mluví o tom, jak se miluje. Vždyť je to tak trapný. Že se nestydí to takhle dávat najevo.“

Pokud jde ale o mě, považuji to za velmi důležitou součást našich životů, a tak se s vámi podělím o tu svou lásku k sobě samé. Ať chcete, nebo ne.

Víte, já jsem celkově takový láskař. Někde jsem o sobě psala, že miluju lásku. Jednoznačně totiž stavím lásku na přední místo ve svém životě. Je to můj středobod vesmíru. A sebeláska rovněž. Takže já jsem svým vlastním středobodem, zajímavé…

Mé začátky s milováním se

Dřív jsem se tu lásku k sobě snažila potlačit. Jako děti se milujeme, pak ale o sobě začínáme pochybovat a kritizovat se. Já jsem byla naprosto stejná. Nelíbila jsem se sama sobě. Nesnášela jsem, že musím nosit brýle, že nemám dlouhé vlasy, že jsem moc vysoká. Všechno bylo špatně. Neviděla jsem nikde žádný důvod být na sebe pyšná. V ničem jsem nevynikala. Průměrná holka, ach jo…

Postupem času se to ale měnilo. Kdo můj blog čte trochu déle, už asi ví, že mi v šesti letech zemřel táta. Ačkoli je smrt blízkého člověka nejhorší věc, která se v životě stává, může přinést i něco pozitivního. Mě třeba velmi posilnila, i když i v něčem oslabila. Je to složité téma, ale teď chci mluvit o tom, že jsem vždy toužila, aby byl na mě táta tam někde pyšný, ať už je kdekoliv.

Aby byl na mě táta pyšný

Není to tak, že bych chtěla jít v něčích stopách, nebo se snažila splnit něčí sny a představy. Naopak. Jednám vždy podle svého vlastního uvážení. Líbí se mi ale představa, že by se teď po těch 18 letech najednou táta zase objevil a řekl: „Terezko, z tebe vyrostla taková nádherná a úžasná ženská! Celá záříš! Je vidět, že jsi šťastná, a já jsem na tebe moc hrdý!“

A tak jsem se postupem času podle toho začala chovat. Hlavně po pubertě, kdy jsem se začala hledat a zajímat se o svůj život. A jelikož tu táta není a prostě už nikdy nebude, ta hrdost musela začít vycházet ze mě samotné. A tak jsem se začala chovat tak, abych na sebe byla sama hrdá. A tak to začalo.

Že se mám ráda a jednám tak, abych se měla ráda ještě víc a víc, jsem si uvědomila pořádně až teď, kdy se o sebelásce mluví ve velkém. Dřív jsem se snažila hlavně kvůli tátovi, který už nežije. Teď už všechno dělám hlavně sama pro sebe.

Co to ale znamená ta sebeláska?

Musela jsem se hodně zamyslet, abych dokázala sebelásku vyjádřit nějak konkrétněji. Ono totiž nestačí říct: „Mám se ráda a je to.“ Je potřeba na tom trochu pracovat a výsledek je pak mnohem komplexnější, než jak vypadá.

Sebeláska u mě znamená, že:

  • Sama sobě se líbím i se svým rozpláclým nosem, malými prsy a brýlemi.
  • Věřím svým vlastním rozhodnutím a svým krokům, i když okolí radí něco jiného.
  • Rozdávám lásku dál, aniž bych trvala na neustálém přesvědčování, že mě i ti druzí mají rádi.
  • Usmívám se na sebe v zrcadle.
  • Vím, že jsem dobrá ve své práci a nebojím se říct o peníze, které si zasloužím.
  • Záleží mi na mé vlastní spokojenosti a často na ní trvám.
  • Odpouštím si a nevyčítám si své vlastní chyby.
  • Jednám hlavně podle svých zájmů (aniž bych ubližovala jiným, samozřejmě).

Nejsem sobec

Můžu s čistým svědomím říct, že ze všech lidí na světě mám nejradši sama sebe. Uvědomila jsem si to teprve nedávno, a jsem za to vážně ráda. Svého přítele miluji celým svým srdcem. Ale to srdce je přeci jen moje.

Možná teď na vás působím jako sobec a namyšlený hňup. Myslete si, co chcete, já ale o sobě vím, že nejsem ani jedno. Nikoho nevyužívám a k ničemu nenutím, abych se chovala jako sobec. A mé sebevědomí je bohužel stále docela nízké, abych byla vyloženě namyšlená. Nijak se nechvástám a nedokazuji druhým, že jsem skvělá. Já to prostě vím, a to mi stačí.

Není to vždy jednoduché

Poté, co jsem vás přesvědčila, že jsem krásná a úžasná, je na čase přiznat, že si to o sobě vždy nemyslím. Jsou situace, kdy se štvu, kdy si vadím, kdy bych si dala facku. Několik facek. Ale to k lásce patří. I se svým drahým se občas pohádáme, ale pak se zas usmíříme a o to víc se milujeme. Tak to mám i sama se sebou.

Je potřeba umět si odpustit a usmířit se se sebou. 

Rada pro vás: buďte jako malé dítě

Když si o sebelásce čtu různé články, občas narazím na radu, abychom se chovali jako dítě. Podobné téma řeší i skvělá psychologická knížka Najděte si svého marťana od Marka Hermana. Mě se tento pohled velmi osvědčil a moc se mi líbí.

O co tedy jde?

  • Malé tak tříleté dítě se na sebe usmívá do zrcátka a neřeší, že má pár kilo navíc nebo vysoké čelo.
  • Složí samo o sobě písničku a tancuje na ni po pokoji.
  • Prosazuje si své a chce pro sebe jen to nejlepší.
  • Nepřemýšlí nad tím, co si o něj myslí ostatní.
  • Když něco nechce, tak to prostě odmítne.
  • Rozdává nezištnou lásku svým nejbližším.

Zkuste se na svůj život dívat těma dětskýma očima. Probuďte v sobě děcko, které samo sebe nekritizuje a které si do zrcadla říká „Ty jsi tak krásná princezna“, i když mu z nosu visí nudle.

7 thoughts on “Sebeláska: Miluji se a jsem na sebe hrdá

  1. Mafalda Bloger napsal:

    Tohle bych jednou chtěla dokázat, ještě se mi to bohužel nepovedlo. Velmi často o sobě pochybuji, spoustu příležitostí nechávám běžet, protože si řeknu, že na to nejsem dost dobrá a že se akorát ztrapním. Samozřejmě mě to hodně brzdí, jak v osobním, tak studijním i pracovním životě.
    Mám problém najít svou cenu a říct si o ni. Přečetla jsem kvanta knih o tom, jakse mít rád, jak si k sobě najít cestu, ale ještě se mi to nepovedlo. Pak stačí, aby mě vyučující na VŠ seřval, když něco nevím, a jsem zase na začátku. A nejhorší je, že se mi všechny ty vzpomínky pořád vrací, neumím to hodit za hlavu. Tak snad jednou :)
    Mafaldin blog

    To se mi líbí

  2. Radka napsal:

    Mezi sebeláskou a sobeckostí je skutečně rozdíl a je dobře, že na to upozorňuješ. Je pěkné, že do tvého života vnesla smrt blízkého člověka i takto pozitivní věc. Člověk na sobě kolikrát shledává mnoho chyb, které stejně vidí jen on sám a akorát si tím ubližuje, a přitom to není zapotřebí. Jako malá jsem nesnášela své pihy, připadala jsem si s nimi divná, protože je moc lidí kolem nemělo, ale postupně jsem pochopila, že mě spíš naopak dělají jedinečnou. A tak je to vlastně se vším :)

    To se mi líbí

  3. Erchi napsal:

    Terezko, to je tak hezky napsane! Musim si to ulozit, abych se k tomu mohla vracet. Ja sama jsem prosla zvlastnim vyvojem. Mela jsem se rada, dokonce i v puberte, kdy je vetsinou hrozny obdobi pochybnosti jsem na tom byla relativne dobre. Ale co se stalo po petadvacitce to nechapu… prislo takovy pochybovani a neduvera v sebe sama. Placam se v tom dodnes. Je to zvlastni stav. Okoli me povazuje za sebevedomou a silnou osobu a mezi tim… Musim se z toho dostat, protoze ty vecne pochybnosti me nici. Hezky vikend 😊!

    To se mi líbí

  4. MorphoKeiji napsal:

    Pro mnohé z nás to není snadné, snad i pro to, že tam není žádný cílový bod, žádný „konec“, kterého bychom měli dosáhnout; je to cesta, kterou je třeba se vydat a naučit se užívat si ji. Krásně napsáno. :)

    To se mi líbí

  5. Magdalena napsal:

    Terezko zlatá,máš naprostou pravdu,já to též pochopila až nedávno,a jsem za to moc vděčná🙌
    Úžasná knížka je od Lucie Kolaříková Učebnice sebelásky❤❤❤
    Sebeláska není luxus,ale cesta k tomu nejlepšímu člověku,kterým se můžeme stát.Je předpokladem pro to,abychom dokázali dát světu ze sebe to nejlepší.💪

    To se mi líbí

  6. Lady Lenna (@ladylennacz) napsal:

    Hezký článek :) bohužel v dospělosti už je těžké dívat se na svět dětskýma očima, protože už dětmi nejsme a máme mnohem složitější myšlení, což je škoda. Sebeláska je hodně důležitá, ale zároveň hodně složitá. Ale myslím, že jsem už také tak nějak dospěla do fáze, kdy se mám celkem ráda a doufám, že to tak půjde i dál :)

    Lady Lenna

    To se mi líbí

  7. Ali cajazpalaca napsal:

    Je to ťažké. Milovať samu seba prijať svoje ja také aké je. So všetkým čo sa vymyká modernému trendu krásy. So vsetkou tou celulitídou, riedkymi vlasmi, vráskami, vyrážkami, kilami naviac… Ja som až ďaleko po tridsiatke začala sa učiť milovať sa. A ešte stále to nie je 100%tne. Ale verím že do štyridsiatky to zvládnem som na dobrej ceste. Momentálne som si dala výzvu a rozhodla som sa že sa do zrkadla nebudem pozerať. Minimálne počas prázdnin. Cítim sa o máličko lepšie.
    Krásny článok hovorí z duše. Sama potrebujem trochu tvojej motivácie. 😁

    To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s