Je introverze důvod ke změně?

Není! – a to by vlastně mohlo být všechno, ale ono to není tak snadné.

Ve společnosti je kolem 30 % introvertů. A jelikož podstata extroverze tkví v tom, že jsou tito lidé více vidět a slyšet a bývají rádi středem pozornosti, jsme my tišší v jakési menšině až možná útlaku.

Často v životě narazíme na překážky, které jsou pro nás mnohem náročenější než pro extroverty. Vše kolem totiž funguje tak nějak extrovertně – do firem se hledají „týmoví hráči“, ve školách se vypracovávají skupinové práce, úspěšní prezentují na konferencích i vztah si snáze najde ten, kdo se nebojí někoho oslovit.

A to nemusím mluvit jen o takto velkých věcech, jako je práce, vzdělání a vztah. Stačí, když se zamyslíme nad svým všedním dnem. Zatímco pro extrovertní duše bývá každodenní činost „normálka“, my trpíme i na poště, kde je hromada lidí, u kadeřnice, která si chce povídat, při zvonění telefonu, když nám volá neznáme číslo, a v práci při meetingu, kde máme prezentovat své názory.

Takže, co s tím? Snažit se změnit?

„Kašlu na svou tichost a plachost! Vezmu si to módní křiklavé oblečení, vyrazím na nějakou divokou párty a roztočím to tam uprostřed parketu. A takhle to budu dělat každý víkend, dokud ze sebe tu otravnou introverzi nedostanu!“

Taky si sebe představujete ve flitrech a křiklavě růžové, jak tancujete uprostřed davu? Já se tomu musím smát. Jenže bohužel. Nechci vás zklamat, ale ona by ta snaha asi byla neúspěšná. Introverze není žádné naše rozhodnutí, je to biologická predispozice, jak jsem psala v jednom předchozím článku.

Stále tu ale ve vzduchu visí ta otázka: Co s tím?

Přestaňte bojovat sami se sebou

Chcete žít spokojený život? Toužíte po štěstí? Tak se sebou nesmíte bojovat. Nechtějte se neustále měnit, nenadávejte si, že jste tací, jací jste. Nesnažte se podobat svému extrovertnímu okolí. Introverze je nádherný rys osobnosti, to musíte pochopit. A hlavně:

Mějte se rádi!

Zní to jako rada z podprůměrného časopisu pro ženy, ale já to myslím vážně. Sama jsem se snažila změnit a potlačit v sobě svou přirozenost. I když jsem si chtěla v pátek večer číst, šla jsem s kamarádkami do klubu, kde jsem pak otráveně seděla nad laciným vínem. Abych zapadla mezi tu nejlepší partu ve třídě, hrála jsem si na velmi akční a společenskou holku, kterou jsem zároveň nesnášela. Abych získala dobrou práci, říkala jsem na pohovorech, jak miluji lidi, a pak jsem trpěla v hlučném open space.

Po čase jsem z takového života, který je podle většiny zábavný a ideální, byla unavená, otrávená a nešťastná. To neustálé přizpůsobování se ideálu, hraní si na něco, co nejsem, mě ubíjelo. A tak jsem s tím přestala.

Skončila jsem v práci, i když byla dobře placená, přestala jsem se snažit být slyšet a vidět ve škole, protože mi to nic nepřinášelo, a nakoupila jsem si hromadu knih a trávila s nimi spoustu času. A to dělám doteď, protože to mě činí šťastnou.

Když se ohlídnu, vidím, že štěstí nezávisí na tom, kolik mám přátel, v jak velké firmě pracuji, nebo jak často chodím do kaváren. Jde o to být spokojený sám se sebou, mít se rád a jednat tak, aby mi to bylo příjemné.

Ale!

Ovšem pozor! Je tu jedno velké ALE.

K tomu všemu se totiž váže ještě jedna rada:

Nenechte svou introvezri, aby vám stála v cestě k vašim snům.

Nebylo mi příjemné psát pro klienty v kanceláři, kde je plno lidí, tak jsem šla na volnou nohu a pracuji z domova. No jo, jenže co kdybych nechtěla být copywriter, ale třeba herec? Měla bych se vzdát svého snu, protože mi vadí být středem pozornosti?

To v žádném případě. Možná vám přijde, že si teď protiřečím, ale ono to dává smysl. Přečtěte si to ještě jednou:

Buďte sami sebou, ale nenechte introverzi aby vám bránila v plnění snů.

Tuto myšlenku jsem převzala z knihy Ticho od Susan Cain, a jakkoli zní jednodušše, zásadně mi změnila pohled na život.

Můžete být totiž introvert a trávit svůj volný čas v klidu a o samotě a nepřijímat pozvání na každou párty. A zároveň můžete být právník, který vystupuje před soudem, zpěvák, který vystupuje před plnou O2 Arénou, nebo doktor, který tráví čas s cizími lidmi – s pacienty.

Jestli je takový váš sen, nesmíte se ho vzdávat jen proto, že jste introverti. I když jde o něco jiného, jako seznámení se se skvělým člověkem, uskutečnění kurzu pro skupinu cizích lidí, natáčení na YouTube, nestůjte sami sobě v cestě ke štěstí. Tak jako beznohý může uběhnout maraton, introvert může hrát v divadle.

Jestli vám to za to stojí, překonejte se. Tu chvilku ticha si najdete vždycky.

16 thoughts on “Je introverze důvod ke změně?

  1. michaelafilipova napsal:

    Terezko, děkuji za krásný článek. Naprosto s tím souhlasím. Také se zabývám introverzí a byla jsem nadšená, když jsem narazila na Tvůj blog! Opět jsem si uvědomila, jak je tohle téma důležité, a jak moc můžeme přispět tím, že do něj vložíme sebe sama. Své jedinečné JÁ, své zkušenosti, své poznání. Přeji Ti jen to nejlepší, ať se Ti daří! Míša

    To se mi líbí

  2. Michaela Filipová napsal:

    Terezko, děkuji za krásný článek. Naprosto s tím souhlasím. Také se zabývám introverzí a byla jsem nadšená, když jsem narazila na Tvůj blog! Opět jsem si uvědomila, jak je tohle téma důležité, a jak moc můžeme přispět tím, že do něj vložíme sebe sama. Své jedinečné JÁ, své zkušenosti, své poznání. Přeji Ti jen to nejlepší, ať se Ti daří! Míša

    To se mi líbí

  3. Barbora napsal:

    Při čtení tvých článků mám pokaždé pocit, že jsem konečně našla někoho, kdo mi rozumí. Samozřejmě pár takových lidí v životě mám, ale přeci jen, mluvíš mi z duše každým řádkem. Nejvíc trpím ve škole, zvláštní je ovšem fakt, že dříve mi kolektiv nevadil, ba co víc – snažila jsem se zapadnout k těm oblíbeným, přesně jak píšeš. S věkem však přišlo dospívání a taky uvědomění si, že je mi ve skutečnosti absolutně fuk, co si o mně kdo myslí či říká, a tak jsem začala být sama sebou. Introvert přebíral nadvládu a teď? Z gymplu pádím rovnou domů, akcím se vyhýbám, pozvánkám na párty říkám jedno velké NE, čas trávím nejraději s rodinou a s přítelem, který je ve všem úplně stejný jako já. No, zkrátka děkuji, že píšeš, člověk se pak alespoň necítící sám v tom hlučícím davu. :) ♥

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Víš, že ta věta „… dokud ze sebe tu otravnou introverzi nedostanu!“ je myšlena ironicky, že jo? :)
      Dotýká? To mi pověz – jak to? Nechci se nikoho dotknout, určitě si ani nemusíš mé „rady“ brát k srdci. Jsou to myšlenky z knihy Ticho, které mně osobně velmi pomohly. Ale nemusí být pro každého. Hlavně jednej tak, abys byla v životě spokojená, to je nejdůležitější. ;)

      To se mi líbí

  4. Alcyon napsal:

    Presne tak. Som rodic a vela kludu nemam. Stale treba cosi vybavit, zariadit, volat kdesi. I ked rad citam, pri detoch to velmi nejde. A uz nejde o to mat rad seba, ale lasku dat detom a urobit pre ne cokolvek, i ked som introvert a premaham sa. Co by som vsak ore ne neurobil?

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Musím přiznat, že toho se trochu děsím. Zároveň se na rodičovství samozřejmě i těším, ale už jen všechny ty kontroly v těhotenství, pak to neustálé volání někam, to bude velké přemáhání. A to jsem ani nepřemýšlela nad ztrátou klidu a ticha.. Ale jak píšete, co bychom pro děti neudělali. Takovéhle překonávání se za to rozhodně stojí! :)

      To se mi líbí

    • Modrousek napsal:

      no ja budu takova matka, ktera nebude chodit s detma na hriste a vychova asi asocialy. :( :D Prehanim, urcite nejaky kontakt s ostatnima detma bude, ale vysedavat kazdy den na hristi plnem rvoucich cizich deti….. to NE!!!!!!! :)

      To se mi líbí

      • Oli napsal:

        Omlouvám se za vstup do konverzace ☺. Ano, dětska hřiště jsou desna. Pretrpim chvíli kvůli synovi, aby se socializoval, ale dela mi strasne zle vykomunikovavat připadne spory a tahanice o hračky. Když se k něčemu takovému schyluje, mizime😂. A je mnohem lepší, když je ošklivo nebo dost brzy ráno, aby tam vůbec někdo byl. To si to hřiště docela uzijem 😆😁😃

        To se mi líbí

  5. Modrousek napsal:

    ano :)

    Baracek v prirode (plus jine zmeny) je me svetlo v tunelu!!!… :D

    Jinak s tim mhd se potrebuju nejak zas smirit, protoze si myslim ze ceho se bojime nebo osklivime, nebo proti tomu bojujeme, tak je to svym zpusobem horsi a jeste to pritahujeme. :( :) To je i v mem pripade uchylu, ale je teda hodne tezke se nad vse povznest, protoze uchyla poznam tak na cca 99% a oni zas poznaji me jako vhodnou obet (teda si to mysli, nez se nestaci divit) na 99%. A s tim jak je clovek introvert a nema rad verejne sceny, je neprijemne muset se ozvat. Ale kdyz jsem tlacena do kouta, jsem pak zle zvire. :D Jednoho pana jsem servala po asi 4 zatackach, kdy na me jakoby spadl, ackoli sedel a mel se i ceho drzet, tak neni potreba nalehnout na nekoho vedle sebe, ze….. pan mlady (ale slizoun) – ruce i nohy k udrzeni mel. ;)

    No, nebudem si kazit sobotni vecer :D

    ps: zajimalo by me, jak se introverti smiruju pak s rodicovstvim a vsim co to prinasi…. ztrata klidu, soukromi, vic hluku… jsem na sebe zvedava, az to prijde.

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Snad ti nebude vadit tykání, Modrousku. :)
      Tito „úchylové“, o kterých píšeš, mě přesvědčili, že já na žádné diskotéky a párty prostě nepatřím. Ráda jsem se kdysi občas trochu odvázala, přiopila a šla tancovat na své oblíbené 80′ a 90′, jenomže se tam pak vždycky objevila taková individua, která všechno zkazila, jak se mnou začala jen tak tancovat tělo na tělo. FUJ! V MHD teda na ně moc nenarážím, nebo se jim možná už dopředu vyhýbám, protože jsem měla nepříjemnou zkušenost už někdy ve 13 letech, kdy mi nějaký úchyl v autobuse sáhnul pod sukni. Dodnes je to má noční můra a já jsem už velmi opatrná.
      A teď kazím nedělní dopoledne.. :D Ale jsem ráda, že se mnou sdílíš tento odpor a strach vůči divným lidem.
      Na to mateřství jsem také velmi zvědavá. Ale už třeba jen svatba – prý je to pro introverty jedna z nejstresovějších situací v životě. Dřív mě nenapadlo nad těmito věcmi takhle přemýšlet, ale čím jsem starší a teoreticky se k tomu blížím, tím jsem vyděšenější, i když taky natěšenější. A docela se těším na období, kdy se budu s miminkem válet celé dny doma. To je také introvertní rys – upínat se na lidi. A já budu na své dítě určitě šíleně upnutá. :D

      To se mi líbí

      • Modrousek napsal:

        tykani mi urcite nevadi :)
        Ti uchylove musi byt strasni chudaci, vubec jim nezavidim, ale tim muj soucit konci.
        haha, svatba…. tomu jsem se vzdycky branila a kdyz teda asi nekdy nastane, tak urcite ne ve velkem stylu. Nejlip jen ve dvou, plus zaplaceny svedci. :)))))) Takhle se vdavala znama, protoze si brala znameho cloveka a chteli mit klid, a pry parada a klidek. Muj partner pry vzdy snil o velke svatbe, ale smula. Navic je mi jasny, jak by to dopadlo. Kdyz pozveme tuhle, tak musime i tuhle a jeji deti a noveho partnera… a clovek by mel na svatbe kupu lidi, ktere ani nezna a treba ani nechce znat. Pro extroverta super, ale pro introverta je to o nicem.
        No, na deti jsem zvedava…

        To se mi líbí

  6. Modrousek napsal:

    presne tak! :)

    Ja se davum cely zivot vyhybala, vedela jsem jak si setrit energii atd… a jedno obdobi jsem byla vyslovene profesne i v soukromem zivote moc moc stastna (hodne prosty zivot, klidny, pohodovy, v prirode, v zahranici). Ted pracuju a ziju zas ve velkym meste a vycucava me to jako citron. Napr. v mhd trpim fakt hodne. V CR totiz lidi ani moc nedodrzuji fyzicky odstup od druhych lidi a ja uz necemu takovemu odvykla. Nechapu, ze si nekdo mysli, ze mi nevadi jeho sadlo nebo prso nebo loket lepici se na me. :) Fujtajxl!!!!!!!!!!!

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      To mi povídejte, MHD je děs. A máte naprostou pravdu, lidem tu nějak nevadí se na sebe mačkat a je to dost hrozný. Ještě teď, když je vedro. :/
      Já taky žiju v Praze a za elý život už tak nějak zvyklá. Ale těším se, až budu mít na to koupit si baráček někde za městem a také žít v přírodě.
      Snad i vám se to zase podaří. Protože i když mnohým přijde klidný a pohodový život jako pruda, tak pro jiné je to vrchol štěstí. A měli bychom si za tím stát. :)

      To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s