Můj boj s úzkostmi a 3 tipy pro vás

Cítila jsem se naprosto vyčerpaně. Neměla na nich náladu, nemohla jsem nic dělat, nechtěla jsem nikoho vidět, něměla jsem chuť jíst, pít, číst si, koukat na televizi, pracovat. Nezvládala jsem ani dojít na nákup nebo převzít ke dveřím balík od pošťáka. Když jsem měla jít do školy, na schůzku nebo jinam mezi lidi, bylo mi tak špatně od žaludku, že jsem to nakonec nezvládla. Tělo bez duše, únava bez příčiny, fyzická i psychická nevolnost, všudepřítomný strach, bezdůvodná nervozita a neustálé obavy. Měla jsem pocit, že se rozletím na tisíc kousků. Chtěla jsem se jen stočit do klubíčka a ležet. Ale ani spát jsem nedokázala…

A takhle to bylo celý listopad, prosinec, leden a únor. Příčin bylo hned několik. Velmi nepříjemná celorodinná hádka, která ani po několika měsících nemá konce, s tím spojené nucené stěhování, školní povinnosti, které se valily a já je přestala zvládat, rozpad pracovního týmu a v neposlední řadě generalizovaná úzkostná porucha, která se u mě pod tíhou toho všeho podle terapeutky projevila. A tak jsem se začala nervovat i z naprosto běžných situací, jako je venčení psa nebo úklid a vaření. Celé měsíce jsem se klepala a nenacházela klid.

Introverti mají k úzkostem větší skolny

Úzkosti, deprese, syndrom vyhoření a další zranění našich duší se mohou projevit u kohokoli bez ohledu na povahu, charakter, věk, pohlaví, bohatství, životní situaci. To máte jako zlomení nohy, nebo, když trochu přiostřím, rakovinu. Ať se opatrujete jak chcete, může se to přihodit i vám. Pravdou ale je, že konkrétně úzkostné poruchy potkávají častěji introverty, kteří často bývají úzkostní i bez poruchy. Jsme osobností citlivé duše, které se často uzavírají do sebe a o všem přemýšlí až příliš mnoho.

Během tohoto úzkostného období se u mě má introverze jakoby ještě více prohloubila. Bála jsem se lidí, nikam jsem nechodila a vyžadovala jsem mnohem víc ticha a klidu, který rušila každá maličkost. Naštěstí jsem se v nejhorších stavech dokázala přemoci a vyrazila jsem za svou obvodní lékařkou. Mám štěstí na neuvěřitelně milou doktorku, která se ke svým pacientům chová velmi chápavě a snaží se vždy poradit, jak nejlépe dokáže. A tak poradila i mně. Ať prý vyzkouším psychoterapie a kdyby se můj stav nezlepšoval, doporučí mi návštěvu psychiatra.

Terapie pomáhá, ale neléčí

To je potřeba si uvědomit. Ze začátku jsem si myslela, že po pár návštěvách terapeutky mé potíže zmizí a vše se vrátí k normálu. Vůbec ne. Na terapii se učíte zpracovávat své úzkosti, vyrovnávat se s touto novou zkušeností, poznávat ji, relaxovat, přemýšlet jinak a tak dále. Ale není to léčba, ta už je na vás samotných, nebo pak na prášcích, které ty stavy tiší.

Já jsem se tentokrát bez prášků obešla. Teď klepu na vše dřevěné i nedřevěné, protože už se zase cítím mnohem lépe. Chtělo to více než čtyři měsíce usilovného vnitřního boje, na který vůbec netuším, kde jsem vzala jakousi sílu. A teď píšu v minulém čase a usmívám se. Zároveň ale vím, že se ve většině případů tato porucha vrací. Jednou tu duši mám zraněnou a ta rána může začít kdykoli znovu krvácet. Já už alespoň budu vědět, co se to děje, a že můžu zase vyhrát.

3 rychlé tipy na boj proti úzkostem

Jestli vás budou zajímat podrobnosti, jak jsem s úzkostmi bojovala, mohu o tom napsat nějaký z dalších článků. Nechci vás ale teď zdržovat u sáhodlouhého čtení a tak vám napíšu jen základní pilíře mého boje. Třeba pomohou i vám.

Zpomalte a zlenivěte

Dnešní doba se orientuje na výkon a efektivitu. Co nejlepší výsledek, v co nejkratším čase. Makej! Přidej! Víte vy co? Kašlete na to. Prostě zpomalte, ať se to společnosti líbí, nebo ne. Rozložte si práci na více dní, dávejte si častější přestávky, ve škole se nežeňte za jedničkama, bohatě stačí i trojky. Máte-li děti, nechte si je častěji hlídat. Místo každodenního vaření si občas jídlo objednejte. Nákup si nechte dovézt až domů. Když prostě nemáte náladu, tak nemáte. Pomalejší tempo a lenivější dny vám neublíží, ba naopak.

Choďte na procházky

Já nemít psa a svého milého, tak jsem ztracená. Každý den, v každém počasí a v každém mém stavu mě prostě vytáhli ven. Pes se musí venčit tři krát denně, tomu se nevyhnete. A když byl můj přítel doma, šli jsme na procházku spolu. Většinou jsme tak šli ven na hodinu a půl každé odpoledne a pak na čtvrt hodinky večer. Ráno se vždy střídáme. Když jsem o tomto našem venčícím rituálu říkala terapeutce, byla za mě přímo nadšená. Je to prý úžasný rituál, který mě donutí něco dělat a dokonce při něm strávím čas povídáním se svým drahým. Pokud tedy máte podobnou možnost, ať už se psem a druhou polovičkou, nebo bez nich, vyrazte ven. Třeba teď hned. 

Ventilujte to

Úzkosti jsou pro introverty o to těžší, když nejsou zvyklí s lidmi sdílet svůj život. Já teda nejsem. Kamarádek moc nemám a s těmi, co mám, se moc často nevídám. A když už, tak jim stejně nevyprávím ty neosobnější věci z mého života. U svého přítele jsem také trochu narazila. Je to takový ten racionální muž, který bolavým duším moc nerozumí. Terapeutka mi ale dál radila, ať o svých vnitřních bojích se svými blízkými mluvím. A tak jsem ji poslechla. Příteli, rodičům a dalšímu blízkému okolí jsem říkala, že trpím touto úzkostnou poruchou, co můj stav obnáší a jak se cítím. Ještěže jsem to dělala! Zezačátku jsem se musela hrozně přetvařovat a snažit se, aby na mně nebylo nic vidět. Ve chvíli, kdy jsem ostatním řekla, že nejsem úplně v pořádku, mi spadl kámen ze srdce a žilo se mi mnohem lépe.

Máte podobnou zkušenost?

Úzkosti a jiné chmury na vás mohou přijít, i když žádnou poruchou netrpíte. Týden, 14 dní nebo i měsíc se budete cítit mizerně s příčinou, nebo bez. To se bohužel stává skoro každému. A tak v těchto časech zkuste praktikovat mé 3 tipy, třeba vám pomohou se s tím lépe a rychleji vypořádat. Když vám ale tyto psychické problémy začnou zasahovat do běžného života jako mně, zajděte si k doktorovi. Není to žádná sranda.

Pokud máte podobnou zkušenost, budu ráda, když mi o ní napíšete do komentářů. Nebo máte dokonce rady, jak se s takovým těžším obdobím vypořádat? Pište. Klidně i na můj e-mail: terezadv@gmail.com. A já se někdy o boji s úzkostmi zase rozepíšu.

12 thoughts on “Můj boj s úzkostmi a 3 tipy pro vás

  1. Alena napsal:

    Ahoj Terez,
    máš úžasný styl psaní.Já se narodila jako bystrá a veselá holčička. Bohužel, kromě bezprostřednosti se u mně projevila porucha pozornosti a s tím postupně jak jsem ve škole selhávala začala se projevovat úzkost,že nic neumím.Časem se se díky mé zvýšené citlivosti projevila panická ataka.Pak jsem postupem času zjistila,že citlivost je dar a a ne nemoc jak si myslí psychologové.Mám štěstí,že můj syn je stejný.Snažím se mu ukázat,že má plné právo odmítat co ostatní požadují za normální.Nemá rád velký kolektiv,už odmala špatně snáší hluk,je citlivý na pachy,vnímá emoce jiných.Tohle všechno umocněné dnešní hektickou dobou je nesmírně vysilující.Je výborný v matematice a myslím si,že bude pracovat z domova,aby měl klid.I já se snažím profesně uplatnit.Jako typický,nepozorný blíženec bytostně nesnáším rutinu ale na práci potřebuji klid,zatím se nedaří,ale já věřím něco najdu.
    Opatruj se
    Alča.

    To se mi líbí

    • La Tereza napsal:

      Ahoj Alčo!
      Moc ti děkuji za pochvalu a krásný příspěvek!
      Je skvělé, že vnímáš citlivost jako dar a určitou sílu. I já k tomu tak přistupuji. Jsem HSP – vysoce citlivý člověk (to ty se synem možná také) a moc ráda si o tom čtu a zjišťuju více, protože tak objevuji, že je to vlastně krásná „vlasnost“. Dnes je sice nedoceněná, ale je podle mě je takových lidí velmi potřeba, aniž by si to okolí uvědomovalo. Mimochodem, psala jsem o tom i článek: https://latereza.blog/2017/01/31/vysoce-citlivy-clovek-vy/
      Já z domova pracuji a je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Do kanceláře už bych zpátky nechtěla. Chce to sice sebekázeň, se kterou mám často problémy, ale jinak je to skvělé.
      Tak vám oběma moc držím palce, ať vás ten hektický svět nepřeválcuje a jste stále sví! :)

      To se mi líbí

  2. Hanka napsal:

    Ahoj Terko, včera jsem Tě objevila na webu a jsem ráda, že jsi :). Fandím introvertům (jsem jeden z nich) a vím, jak moc je někdy těžké to ustát, spousta neználků si myslí, že introvert je něco nepovedeného, co by mělo žít za zdmi blázince nebo v izolaci na opuštěném ostrově, což je ta lepší varianta.
    A taky obdivuji, že jako introvert se umíš takhle veřejně prezentovat, to bych asi nepřežila :), tleskám Ti.
    Hanka

    To se mi líbí

  3. Anonymní napsal:

    Ahoj Terez, bohužel velmi dobře vím, čím sis procházela a procházíš i nyní. I já se v každodenním životě potýkala s úzkostmi.. Troufám si říct, že už se můj stav podstatně zlepšil, ale před pár týdny jsem po několika měsících znovu měla záchvat úzkosti a dodnes nejsem schopná identifikovat, čím jsem ho vůbec vyvolala :(

    Nicméně mi s tím velice pomohla meditace. Už to bude půl roku, co jsem s ní začala. Snažím se meditovat každý den a opravdu na sobě cítím, že se svým tělem dokážu lépe pracovat a úzkosti díky tomu i mírnit nebo úplně limitovat. Doufám, že se Tvůj stav bude jen zlepšovat a snad Ti i má rada pomůže.

    To se mi líbí

  4. Kris napsal:

    Skvělý článek! Budu hrozně ráda, když se o podobných věcech víc rozepíšeš, velice ráda si počtu. Sama mám teď těžší období a budu ráda za všechny zkušenosti. Zdá se mi, že všichni kolem mě jsou strašně v pohodě, nic neřeší, všechno zvládají…no a potom jsem tu já, vyklepaná z každé blbosti. Občas už mi přijde vtipné, co všechno mě dokáže vystresovat. Došel běžný e-mail od vedoucí diplomky? Moje srdce buší jako o závod. Mám se ředstavit v kruhu osmi lidí? Buch buch. Takže jakékoliv rady, týkající se i prevence budou více než chtěné. :) A mimochodem,´…. ještě jednou….krásný článek!

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Mám radost, že se ti můj článek líbí. I když, ono by vlastně ode mě vůbec nebylo hezké, kdyby mě těšilo, že máš podobní problémy a těžší období, jako já. Ale určitě víš, jak to myslím. :)
      Přesně s tímto šíleným vystresováním z každé blbůstky souvisí ta generalizovaná úzkostná porucha, kterou v sobě mám. Ale i když třeba nemáš vyloženě tuto poruchu, jen jsi prostě větší nervák, než ostatní, mohla by ti pomoct tahle brožurka, kde píšou o tom, jak nadměrný stres zvládat pomocí relaxace a jiného myšlení: http://www.lundbeck.com/upload/cz/files/pdf/Brozury/Generalizovana_uzkostna_porucha.pdf
      A moc ráda se zas o tomhle rozepíšu. Pomáhá mi to a snad i trochu vám, kteří to čtete. :)

      To se mi líbí

  5. Candy napsal:

    Tyto chvíle dobře znám a mám je především na pozdim a na období kdy přicházejí moje narozeniny. Nikdy tomu nemůžu zabránit a tvůj článek k tomu dopomáha abys se v těžkých období soustředila na malé věci, například ty procházky méně se stresovat atd :)

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      I u mě je podzim v tomhle nejhorší. Dokonce existuje odborný termín: sezónní deprese – tedy takové ty depresní stavy, které jsou spojené jen s určitým ročním obdobím. A podzim vychází nejhůře.
      Umět se radovat z maličkostí se neustále učím. Není to vždy jednoduché. Nejde si říct: „Tak, a od teď mi budou dělat radost i drobnosti všedních dní.“ Ale snažím se.
      Přeji hodně sil, ať i ta psychicky nároční období překonáváš!

      To se mi líbí

  6. Bez Obličeje napsal:

    Úzkostmi sice netrpím, ale tihle pomáhá i ve věcech každodenního života, jako uvolnění stresu. Já se třeba stresuju hodně, a ne že by mě stresovalo moje okolí dělám si to sama. Jakmile to začne, třesou se mi ruce a jdu si trhat vlasy. V tu chvíli se musím donutit odložit všehnu práci a někam si v klidu sednout.Jenže do toho přijde milovaná maminka a pustí se do mě, proč nic nedělám a to potom i křičím, ale všechny tipy co tu jsou napsané mi pomáhají.

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Ani mě dřív mamka nechápala – že je mi fyzicky špatně z nervozity, že potřebuji odpočívat víc než ostatní, že příliš „lelkuju“. Až když jsem začala chodit na terapie poznala, že to není jen tak. Doporučuji si o tom s mamkou v klidu promluvit. Protože pak by ses mohla stresovat nejen kvůli povinnostem, ale i kvůli rodině, a to už by bylo moc. Vysvětli jí, že prostě někdy potřebuješ více klidu, abys pak mohla podávat vetší výkony. A že jsi prostě typ člověka, který špatně snáší stres, proto se snažíš více odpočívat, jinak bys to nezvládala. Držím palce, ať to pochopí!

      To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s