Má písmenková terapie

Ne každý introvert je knihomol, ne každý knihomol je introvert. Já jsem ovšem obojí, a ještě k tomu jsem přecitlivělá a úzkostná. A život bez knih si nedokážu ani představit, natož žít. Je tomu tak už od mých 2 let, kdy mi předčítali rodiče, a přetrvá to asi navždy. A tak se často stává, že dávám přednost knihám před společností, před školou, prací i povinnostmi. Dokonce se nebojím říct, že někdy žiju více životy hlavních hrdinů než ten vlastní. Ale nemůžu jinak.

Jsou totiž dny, týdny, dokonce měsíce, kdy knihy potřebuji ještě více než jindy. Jsou to období mých úzkostí, kdy, přestože se v mém životě neděje nic zničujícícho, nic extrémně vážného nebo nějak hektického, mívám výrazné stavy plné strachu, smutku a silné nervozity. V těchto časech je pro mě čtení ještě důležitější. Troufám si říct, že je životně důležité.

Utíkám do papírových realit

Tak třeba letošní leden. Přečetla jsem za tento měsíc více než 12 knih, což je na mé poměry opravdu hodně velké číslo. Obvykle jich totiž přečtu kolem 4-5 za měsíc. V lednu mě ale doběhla má psychika a já většinu času proležela. Abych se nezbláznila dočista, nemohla jsem neustále spát, i když jsem prospala půlku dní. Brala jsem proto do rukou knihy a nořila se do příběhů. 

Knihy nejsou lék, který spolknete a přestane vás bolavá duše trápit. Pro mě se ale stávají mou každodenní terapií. A to díky tomu, že se čtením uklidním a zabavím se jím od svých nepříjemných myšlenek, a také díky příběhům a postavám, o kterých vyprávějí. Pomáhají mi některé motivační knížky, zábavné čtení, ale nejvíce emotivní, silné a hluboké příběhy.

Oddychové čtení pro mě nemá v těchto dnech, ale ani ve většině jiných, moc smysl. Přijde mi jako ztráta času. A když už ležím v té posteli a mým jediným parťákem se stává kniha, chci, aby byla dobrá a silná. Asi jako, když někdo dává přednost kvalitní kávě před nescafém. Ovšem i to nescafé v podobě knihy si občas přečtu, ne že ne. Jen ne moc často, ať si nezkazím chuť.

Nejen čtení, ale i psaní pomáhá

Má kreativita mi nedá spát, pokud něco netvořím. Naštěstí mám velmi tvořivou práci, která mě nutí neustále vymýšlet a tvořit poutavé a originální reklamní texty. Někdy se ale potřebuji vypsat ze svých vlastních myšlenek, a tak si dělám zápisky do bloku, nebo jen píšu na prázdný kus papíru, co mě zrovna napadá. Dokonce bych ráda jednou napsala knihu, ale to bude chtít ještě větší trénink.

Velkou vzpruhou se mi stal také Zápisník radosti, který jsem dostala od mamky jako podporu k terapiím. Je to takový deníkodiář, kam si ke každému dni zapisuji, co mi udělalo radost a proč. Zároveň tam jsou také tipy na radosti všedních dní, které si nemusíme vždy uvědomovat a vnímat je. Skutečně milá knížečka. Takovéhle krátké denní zápisky se dají sice psát i do obyčejného sešitu, tato hravá varianta vás ale více motivuje plnit její stránky. A přeci nenechám ležet nevyplněný dárek od mámy…

A tak se učím i v těch náročnějších dnech vnímat radost kolem sebe a být spokojená. I když to jde jen velmi těžko.

Prevence je také potřeba

Abych se svým úzkostem co nejvíce vyhla a ideálně je zahnala, dodržuji svou písmenkovou terapii každý den. Když mám třeba rozdělanou práci a zaseknu se, nebo se vystresuju, vezmu si knihu a přečtu pár stran, abych se uvolnila a hodila do klidu. Čtení si beru i do vany, kde si dopřávám maximální relax plný voňavé pěny, a pak samozřejmě do postele. Vlastně si čtu všude, kde to jde. Ovšem gauč, vana a postel jsou mými nejoblíbenějšími čtecími místy.

S psaním je to také tak. I to je potřeba dělat neustále.

Aneb písmenka vždy a napořád! 


Kdybyste si měli vybrat vy jednu jedinou činnost, která vám nejvíce pomáhá, když máte splín – co by to bylo? Budu moc ráda, když mi své tipy napíšete do komentářů.

7 thoughts on “Má písmenková terapie

  1. Naty napsal:

    Článek, ve kterém se zcela vidím. Psaní mi až zas tak nejde, ale za to se vyřádím při kreslení. A čtení to je úplná terapie, kdy nic jiného nevnímám a jsem zazřaná do děje. Ještě když si člověk sedne někde na louku. No ať už je zase jaro/léto.

    To se mi líbí

  2. Nikol napsal:

    Perfektný článok. Akurát tieto dni mám tie horšie, ťažko sa o tom hovorí, no o niečo ľahšie píše…
    Dnešok som preležala v posteli, no nakoniec som sa vyhrabala s malou motiváciou starať sa o chlpatú lásku, nakoľko sme v noci behali každú chvíľu von…
    Čiže ak som schopná a vládzem v týchto dňoch niečo, tak sa väčšinou prekonám pre ostatných a veľmi blízkych. Napr. môj muž , či psík 💕. Dnešok som strávila bez knihy, až tomu neverím, no keďže doma čítam len ja, niekedy mám ešte aj z toho výčitky a úzkosť je o to horšia… (aj tak večer ored spaním tú knižku, ale aspoň vezmem do ruky) dnes, to ale zachránil seriál… pre mňa je taký upokojúci a ten pri ktorom sa aj zasmejem – Sex v meste. Som stará škola a až tak nefičím na tých nových, aj keď proti nim nič nemám, ale mňa si nejako nezískali…. som za tú dobu, kedy naozaj písanie a knihy znamenali viac, ako xy lajkov pod fotkou alebo riešiť články a klebety, ktoré začali zdieľať stránky na facebooku, ktoré sa volajú – Najkrajšie fotografie sveta….😉
    – pomoc v „zlých časoch“ je pre mňa teda: kniha, prechádzka vonku so psom, občas dokonca upratovanie – umývanie riadu aj najviac a vysávanie, písanie (prepáč za taak dlhý komentár), niekedy len byť ticho a pritúliť sa k partnerovi a psíkovi, prípadne spánok. Rada by som našla ďalšie „skvelé“ a motivačné techniky ako si pomôcť no zatiaľ nič…
    Pekný večer

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Nikol, moc děkuji za skvělý komentář a tvé tipy na terapii! Miluju dlouhé komentáře!
      Pes je obrovská motivace vylézt z postele a být alespoň trošičku aktivní. Jak píšeš, když už něco v takovém tom nepříjemném období dělat, tak spíš pro ty absolutně nejbližší, než sama pro sebe.
      Mám stejný názor, že psaní a čtení je mnohem lepší než projíždění facebookové zdi. Na druhou stranu jsem ráda, že dnes takové věci, jako jsou sociální sítě, fungují. Mám díky nim kontakt se světem, i když jsem v období, kdy vůbec nechodím mezi lidi. Aspoň něco! :D
      Také by se mi hodily tipy na super motivační knihy, které jen dokola neopakují ta stejná klišé a které umí pomoci. Kdybys na něco narazila, budu moc ráda za tip! Jo a Sex ve městě je super! :)
      Tak ať co nejdříve toto nepříjemné období překonáš.

      To se mi líbí

  3. lu_kra_ napsal:

    To prirovnanie ku káve sa mi veľmi páči 😊. Ja keď mám „splín“ nie som schopná čítať, nie som schopná ničoho, ak by som nemusela dýchať tak nerobím ani to 😝… jediné čo mi vtedy pomáha je ísť von s Ginger, na polia, kde široko ďaleko ani živá duša, komplet sa vypnem a len idem a idem pokiaľ sa mi poriadne nerozbúcha srdce a nepripomenie mi, že žiť sa proste musí 😉❤ … a ja sa vrátil a žijem 😊… inak ten zápisník radostí by som potrebovala aj 😉

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Děkuji, drahá, za krásný komentář! Tyhle velké splíny znám moc dobře. Popsala jsi to naprosto přesně, také bych v takových dnech nejradši ani nedýchala. To pak jdou stranou i knihy. Naštěstí tyto nejhorší stavy netrvají tak dlouho.
      A ano, procházky a venčení psa je také úžasná terapie! Člověk s tím pejskem totiž jít prostě musí, a tak se vyhrabe z postele, vyleze a donutí se k nějaké akci. Což je důležité. :)

      To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Moc děkuji, Danielko!
      Jeden den jsem zrovna v tom lednu také četla a je to skvělá kniha. Moc jsem si to čtení užila.
      Ráno teda číst nedokážu. Jsem ráda, když s napůl otevřenýma očima trefím do dveří od koupelny. Ale taková pauza po obědě strávená v posteli s knihou, to je moje! :)

      To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s