8 důvodů, proč jsem ráda introvertem

Asi každý ve svém životě projde obdobím, kdy bojuje sám se sebou. Já jsem vnitřní boje sváděla nesčetněkrát. Vyskytla jsem se totiž už v mnoha situacích, kdy jsem na sebe byla hrozně naštvaná za to, jaká jsem.

Nadávala jsem si, že neumím mluvit s lidmi, že nejsem tak společenská jako mé kamarádky, že je mi často trapně, že se v obchodě nedokážu zeptat na to, co hledám, že nedokážu přátelům vyprávět své historky, že jsem příliš citlivá, že pořád brečím, že jsem často nervózní, že si nevěřím… Když to shrnu: vadilo mi, že jsem introvert.

Objevila jsem se

Lhala bych, kdybych řekla, že už takové myšlenky vůbec nemám. Stále si totiž uvědomuji, že mám své slabosti, které jen tak nepřekonám. Ale už mi to nevadí. Nikdo není dokonalý. A já jsem v sobě objevila spoustu jiných předností. Čím více totiž čtu o introverzi, o vysoce citlivých lidech nebo o úzkostech, kterými trpím, tím více objevuji sama sebe a přijímám se taková, jaká jsem.

Tímto článkem nechci popisovat rozdíly mezi introverty a extroverty, ani extroverty hanit. Kterékoli vlastnosti z mého seznamu mohou mít také a třeba i lépe rozvinuté. Já si však právě díky těmto svým povahovým rysům mohu užívat svou tichou osobnost. A díky nim mi už nevadí, že jsem introvert.

1. Vidím věci, které jsou očím neviditelné

Teď parafrázuji Malého prince, ale ono je to vážně tak. Na svět se koukám otevřenýma očima dokořán. A tím nemyslím, že dobře vidím, mám na každém oku několik dioptrií. Naznačuji, že často vidím, nebo se alespoň snažím nahlížet pod povrch lidské duše, věcí, skutků i myšlenek. Ačkoli krásu oceňuji a ráda se jí obklopuji, zajímá mě vždy i to, co není hned zřejmé.

2. Dokážu být sama se sebou

Samota je má oblíbená společnost. Někdy to není moc praktické – například když mám pracovat v otevřené kanceláři s více lidmi, můj výkon se snižuje. Ale také se to často hodí. Nevadí mi být sama doma, vyrazit nakupovat bez doprovodu, dokonce jsem dříve často chodila i sama do kina.

3. Myslím a cítím hluboce

Neuspokojí mě přihlouplé filmy, knihy, často ani debaty. Toužím po hlubokých myšlenkách i důvěrných vztazích, kterým dávám přednost před těmi letmými. A to nemyslím nijak namyšleně a nechci se vychloubat, že jsem nějak děsně chytrá a sofistikovaná. Někdy je to spíš prokletí, zároveň ale také vlasnost, které si sama u sebe cením. O svých hlubokých citech jsem psala také v článku Introvert a láska.

4. Nikdy se nenudím

Už tolikrát se mi stalo, že jsem si na delší cestu vlakem zapomněla vzít čtení a sluchátka. Nemusela jsem ale na nádraží letět do trafiky pro časopis, vystačila jsem si se svou hlavou. Dokážu hodiny přemýšlet nad tím, kam asi ta stará paní naproti mě cestuje, čím se živí a jak to vypadá u ní v bytě. Fantazie, to je má skvělá přednost.

5. K radosti mi stačí málo

Když mi přítel koupí při cestě domů z práce KitKat, vískám radostí, jako kdyby mi daroval klíčky od nového auta. A ani nemusím dostávat sladké dárečky, aby mé srdce plesalo. Stačí mi hezký sluneční den, rozkvetlý šeřík u nás v parku nebo pohled na mého roztomilého psíka a já mám hned lepší náladu.

6. Využívám sůj talent

Netoužím po slávě, velkém bohatství ani červeném titulu. Přesto mám v hlavě nějakého skřítka, který se mi vrtá v mozku a nutí mě zdokonalovat se především v psaní a v mé práci a hlavně tyto dvě věci spojovat. A tak se živím psaním. Říká se, že introverti vydrží u jedné činosti delší dobu, aniž by jim lezla krkem. Taková já bohužel ve většině činostech nejsem, ale vím, že v psaní mám určitý potenciál, a nedám si pokoj, dokud nebudou mé texty perfektní.

7. Nevyhledávám drama a konflikty

Jakmile se kolem mě děje něco nepříjemného nebo začíná dokonce hádka, mám hned na krajíčku. Pláč je můj velký problém, se kterým bojuji téměř denně. Když jsem se musela kdysi dohadovat v O2 o změně tarifu, bylo mi to tak nepříjemné, že jsem s brekem odešla. Ne, vyhrocené situace vážně nejsou nic pro mě. Zároveň jsem nerada středem pozornosti, a tak radši zůstávám v postranní.

8. Umím naslouchat

Kdybych nebyla sama tak labilní, mohla bych být možná dobrý psycholog. Nejenže umím lidem naslouchat a vydržím klidně i hodiny, aniž bych mluvila třeba o sobě, ale také mě to baví. Jsou sice i chvíle, kdy jsem trochu nešťastná, že toho druhého snad ani nezajímají mé problémy a názory, většinou ale ráda probírám starosti i radosti druhých.

Mějte se rádi, ať jste jacíkoliv

Nemusím vám přece říkat, že štěstí není jen o penězích, o počtu přátel ani o úspěšném postavení v práci. Důležité je umět si užívat hezkých chvilek a vážit si více toho, co máme. I když toho třeba není moc.

Pro to, abychom byli v životě spokojení, je však nejdůležitější vážit si sám sebe a mít se rád. Možná to jsou samá klišé, co tu píšu, ale pořád té lásky není ve světě dostatek. A láskou myslím i sebelásku.

Napište si proto podobný sebevychvalovací seznam a uvidíte, jak báječní a jediční jste.

22 thoughts on “8 důvodů, proč jsem ráda introvertem

  1. MishelleB. napsal:

    Ahoj,
    Tenhle komentář se netýká jen tohoto článku, ale celého blogu. Jakožto přecitlivělá introvertka se ve tvých článcích často najdu, což je jeden z důvodů. proč mám tvůj blog tak ráda! Už podle článků jsi velice sympatická osoba, jen tak dál :-)

    To se mi líbí

  2. Kris napsal:

    Tak jo trošku ti to tu asi zaspamuju. Každý tvůj článek je úplné blaho. Občas mám mezi ostatníma pocit, že jsem strašně divná. Jsem ráda doma, zbožňuju ticho a spousta zbytečností mě děsí. Vždycky přemýšlím dřív nad druhýma, nad tím, jak se cítí a nejvíc spokojená jsem, když jsou spokojení oni. Neumím si posadit svoji, protože mi nedělá radost, když si něco vymručím.
    Prakticky pod každou tvoji myšlenku, co si tady přečtu, bych se mohla podepsat. řeba to naslouchání. Asi neexistuje bližší kamarád, se kterým bych neřešila delší dobu jeho trable. Kdykoliv se s někým vidím, začnou mi vykládat, jaké mají starosti, co bych udělala já, jak si vykládám to, co jim ostatní udělali. Oni odejdou spokojení a já jdu potom domů s hlavou jako balon a uvědomím si, že i když jsou to (nejspíš) dobří kamarádi, většina z nich se mě skoro ani nezeptala, jak se mám.

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Jen spamuj, Kris. Mě tvoje komenty moc těší!
      Také si často přijdu divná. Ani se nemusím moc rozhlížet, stačí si otevřít Facebook, Instagram a podívat se, jak se všichni pořád s někým schází, jsou furt někde venku, na kfíčku nebo párty s kamarádama a já jsem doma a jsem spokojená. Divnost? Nemyslím si. Jen jsme jiný druh člověka.
      A to s tím nasloucháním kamarádů popisuješ naprosto přesně. Stává se mi to hrozně často. Naštěstí už mě některé mé blízké přítelkyně znají natolik, že vědí, že když se mě vyloženě na něco konkrétního nezeptají, tak bych se k tomu nedostala. A tak se naučily mě občas vyslechnout. Ale byla to s nimi dřina. 😀 Oni to vůbec nemyslí špatně. Jen to prostě neumí a my se zas neumíme prosadit.

      To se mi líbí

  3. Excessive mind napsal:

    Krásně napsaný, je hezké, že na tom dokážeš vidět všechny ty výhody. Já jsem třeba podle sebe poměrně extrovert a upřímně, ono extrovert taky není kolikrát úplný standart a problémy tam jsou, ale na obojím si každý musí najít to své:)

    To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      Moc děkuji! To víš, na tomhle blogu s názvem Projekt Introvert se zabývám hlavně introverty (nečekaně), a tak tu ani nepíšu o tom, že by nějaké problémy mohli mít i typičtí extroverti. Ale vím, že máte. Možná si o tom zjistím více a také něco sepíšu. Nebo nějakého extroverta oslovím, aby mi sem přispěl článkem o této osobnosti. Ať tu mám pohledy z více stran. :) Díky za inspiraci!

      To se mi líbí

  4. Kateřina Horylová napsal:

    Mám to naprosto stejně! Často se proklínám za to, že u všeho brečím. Jsem strašně citlivá. Mám ráda dobrodružné filmy, fantasy, thrillery. Je tam hodně násilí a já při každé rvačce syčím. Stačí mi slyšet smutnou písničku a už brečím. Je to hrozné, jsem náladová. Věřím, že to mému příteli musí lézt krkem, ale já s tím prostě nic neudělám. Beru se takovou, jaká jsem a postupně se s tím smiřuji.

    To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      To je správný přístup – ber se taková, jaká jsi. Když se s tím naučít žít, uvidíš na tom také hodně pozitiv a naučíš se sama se sebou lépe pracovat. Vlastní zkušenost.
      Držím palce. :)

      To se mi líbí

  5. Julie K. napsal:

    Dřív jsem se sama taky zařazovala mezi introverty, ale postupně přestávám mít tyhle škatulky ráda.. Jsem taková jaká jsem, a jestli chci být v něčem jiná, tak na tom stačí zapracovat, protože člověk se dokáže změnit, když chce. Každopádně mě zarazilo to slovíčko dokonce ve větě, žes chodila sama do kina.. Já chodím skoro vždycky sama do kina, vlastně možná i radši než když jdu s někým, a nechápu, proč by na to mělo být nahlíženo jako na něco divného. Když chci jít do kina, jdu, když si chci jít číst do kavárny, jdu. Na to někam zajít nepotřebuješ mít kolem sebe další lidi. Ale jinak hezký článek :) I když já sama se těmahle škatulkama už nepopisuju

    To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      Děkuji za hezký komentář, Julie!
      Je skvělé, že ti nepřijde divné chodit sama do kina. Ale věř, že většina lidí si to vůbec nedokáže představit. Tak proto to slovo dokonce.
      A chápu, že se ti škatulkování nelíbí, ani já to většinou nemám ráda. Ale introvert X extrovert za vyloženě škatulky nepovažuji. Což je možná tím že jsem typický introvert a nic mezi. Proto toto dělení tak přijímám a zajímá mě. Navíc mi poznávání introvertů hodně pomáhá v osobním životě. Proto i vedu tento blog, pomáhám tak sama sobě a ráda bych i inspirovala ostatní tiché osoby. :)

      To se mi líbí

  6. Anežka napsal:

    Úplně mi tímhle článkem mluvíš z duše.. Já teď nejvíc bojuju s tím, že moje okolí ode mě očekává určité standardní chování, které nejsem schopna splnit a ani nejsem v situaci, kdy bych se mohla sbalit a sama se někam daleko vytratit.. 😐 Přijde mi, že spousta lidí okolo mě má problém s respektováním odlišností introverta. Ale je to určitě tím, jakou společnost jsem si vybrala, spíš jsou to samí extroverti. 😊 Takže jsem moc ráda, že jsem narazila na Tvoje stránky. 😍

    To se mi líbí

  7. Bea napsal:

    Před časem jsem bojovala se stejnými problémy a moc dobře vím, jak moc dokážou nahlodávat pochybnosti ohledně sebe a neschopnost chovat se jako „normální člověk“ – třeba právě v případě, že si nedokáži ani říci o pomoc v supermarketu a radši hledám produkt klidně i půl hodiny než abych otevřela pusu. Pomalu ale jistě se ale smiřuji s tím, že jsem introvert a jsem za to čím dál radši, protože to otevírá ještě netušené možnosti. Článek mne inspiroval a utvrdil v domnění, že jednám správně. Děkuji moc!

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Za tyhle vnitřní boje může bohužel dnešní společnost, mi přijde. Ale jsem ráda, že máš ke své introverzi také kladný postoj. Je to náhodou krásná osobnost. :)
      A přesně – také radši chodím hodinu po obchodě, nebo jdu domu s prázdnou, než abych se zeptala. :D

      To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Děkuji!
      Ano, ticho je i můj přítel. A i to je určitá přednost – umět vydržet v tichu a dokonce si to užít. Tak se nenech zviklat. ;)

      To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s