Introvert a láska

Je pro mě docela nepříjemné mluvit o lásce. Ani nevím proč, v hlavě mi zamilované myšlenky probíhají neustále, ale stačí mi jen na veřejnosti vyslovit slovo „láska“ a rudnu. Jako by to bylo něco trapného, něco, co se prostě neříká. Láska. Přitom je to můj smysl života, a to se přiznat vůbec nebojím. Nechala jsem si ji i vytetovat na kůži, protože není nic, co bych měla navždy na sobě raději než právě lásku.

Ale přesto jsem se rozhodla vám něco o té své lásce napsat. Je to neskutečně individuální a soukromá věc, proto také nebudu popisovat, jak to mají všichni introverti, ale zaměřím se na sebe. Takže…

Jak miluji?

Hluboce

Nemám na každém prstě deset přátel. Lidí, které si pustím blíže k tělu, je málo. Někdy si říkám, že možná až moc málo. Ale o to víc jsou tito lidé pro mě důležití. Člověk, kterého jsem pustila do svého života a kterého vídám každé ráno po probuzení, pro mě znamená celý svět. Je to můj nejbližší přítel, můj ochránce, můj parťák, můj život. Hluboká láska neznamená za každou cenu závislost, i když v mém případě možná trochu ano. Znamená to, že ho miluji celým srdcem, tělem i mozkem.

Tiše

O svých citech nevyprávím každému na potkání. Přestože jsem neskutečně šťastná, že svého partnera mám, mluvím o tom pramálo. Ani spolu si neříkáme desetkrát denně, co k sobě cítíme. Stačí nám k tomu nečekaná pusa či objetí, hluboký pohled do očí, jemný dotek nebo ranní káva do postele, a oba víme, jak se věci mají.

O samotě

Samota je pro mě důležitá stejně jako vzduch. A teď si představte, že poslední měsíce jsme s drahým téměř každý den spolu doma. Já pracuji z domova, on studuje a doma se učí. A přesto to ničemu nevadí. Prostě někdy řeknu, že právě potřebuji klid a na pár hodin se zavřu v jiné místnosti. Chce to ale chápavého partnera, který se v takové situaci neurazí. Navíc jsem si na drahého natolik zvykla, že této své absolutní samoty potřebuji čím dál tím méně a ke spokojenosti mi stačí i naše „společná samota“.

Věrně

Když už se zamiluji, neexistuje pro mě nikdo jiný. Nemůžu brát v úvahu svá mladá léta, kdy jsem každý den zbožňovala někoho jiného. Ta opravdová láska je naprosto výjimečná. A já jako bych k životu nepotřebovala nikoho jiného. I když jdu jen na kávu s kamarádkou, po pár hodinách už se těším domů za ním. Necítím žádnou potřebu družit se s nikým jiným a ani nad krásnými herci se už nerozplývám.

Pozorně

Říká se, že introverti umí skvěle naslouchat a jsou velmi empatičtí, což je jedna z vlastností, které si na této své osobnosti vážím nejvíce. A proto jsem také ve vztahu pozorný posluchač a opora. S drahým vše prožívám, a tak jsou jeho problémy i mými. Soucítím s ním při každém neúspěchu a jásám, když má radost. Nepotřebuji však, aby mi vše vyprávěl a popisoval, stačí mi se na něj podívat, a poznám, jak se cítí.

Složitě

Nad vším hodně přemýšlím. Nad vztahem, nad životem, nad sebou. A to nám občas společné soužití komplikuje. Není jednoduché mě pochopit. Jakožto žena své touhy jen naznačuji a jakožto introvert mnohdy ani to ne. Nevyznám se ani sama v sobě, a tak tuším, že vztah se mnou není vždy jednoduchý. O to více si vážím toho, že to se mnou všechno vydrží.

Obětavě

Pro lásku udělám cokoli. Ačkoli mám kolem sebe bublinu, z níž nerada vystrkuji růžky, když je potřeba, vylezu z ní celá. Překonávám se, když společně jedeme za jeho rodiči, přestože mám úzkosti. Když obvolávám obchody, abych mu sehnala dokonalý dárek, přestože telefonování nesnáším. Když s ním vyrazím za přáteli, přestože bych nejraději vyrazila leda tak do postele.

Šťastně

Uvědomuji si, že láska je to nejlepší, co mě mohlo potkat. A i když se celý svět kolem bortí a padají na mě jeho sutiny, jsem uvnitř šťastná, protože miluji a jsem milována. Také v období těch nejhorších úzkostí v sobě vždy najdu veškerou sílu, co mi zbývá, a na drahého se usměji, aby věděl, že je mé všechno.  Ale víc než na vlastní spokojenosti, mi záleží na té jeho. A tak bojuji za štěstí nás obou.

Introvert vs. extrovert

Mám extrovertní přátele a vlastně i přítele. A tak vnímám určité rozdíly v tom, jací jsou ve vztahu oni a jací jsme my, ti tišší. Oni o svých citech hovoří mnohem snáz, nevadí jim o nich mluvit s ostatními a většinou to s nimi není ve vztahu tak složité. Jsou také společenštější, a tak přináší do společného soužití více dobrodružství a barev.

Musím ale říct, že přestože se občas říká o extrovertech, že jsou ve svých citech nestálí a nejsou schopni hluboké lásky, není to tak. V lásce nezáleží na tom, jak moc jste tišší nebo společenští. Záleží na vás, na to druhém, na citech, kterých jste schopni. A já věřím, že hluboce milovat dokáže každý.

To už by stačilo

Pročítám po sobě celý článek a šklebím se, jak je přeslazený. Kdybych jej musela někomu přečíst nahlas, strčím hlavu do písku, klidně i betonu. Láska je tak nádherné téma, a já se přesto cítím trapně, jen o ní píšu.

Zároveň jsem to ale sepsala tak, jak to skutečně cítím. Ta cynická Tereza ve mně ať se ksichtí jak chce, takhle to prostě je.

A co vy a láska?

Myslíte si, že introverti jsou ve vztahu jiní než extroverti? A také je vám nepříjemné o lásce otevřeně mluvit?

15 thoughts on “Introvert a láska

  1. Adéla napsal:

    Páni!
    Já jen doufám, že mě jednou taky něco takového popadne. Zrovna dneska mi bylo řečeno, že můj „problém“ je, že si všechno romantizuju… ale čtu tenhle článek od tebe, tak si říkám, že přece jenom má někdo v životě to štěstí najít tu pravou lásku, můžu si říct, že to není jen ve filmech a pohádkách, ale že i Terezka má takový romantický, krásný a trvalý vztah. Jsi pro hodně lidí opravdová inspirace! :) Děkuju. <3

    Liked by 1 osoba

  2. Anonymní napsal:

    A já Tě prostě zbožňuju a nebojím se to říct ani napsat, za což vděčím svému muži, který mě naučil, že je naprosto v pořádku projevovat jakékoliv emoce 😊

    To se mi líbí

  3. Blogerka Klárka napsal:

    Skvělý článek! ☺
    Já nejsem ani introvert, ani extrovert, jsem něco mezi tím, takže se v něčem shodujeme, v něčem maličko lišíme. To ale nic nemění na tom, že mám osobitý styl, kterým dávám lásku najevo a kterým svého přítele miluju! ☺

    To se mi líbí

  4. kejmy napsal:

    naozaj pekný článok a článok, ktorý ma konečne dokázal zaujať, ale… už len to, že o tom píšeš verejne na blogu, z teba nerobí pravého introverta (ale zamilovaný a šťastný človek to chce jednoducho vykričať svetu bez ohľadu na svoju povahu). to, že si nevravíte denne, ako sa nekonečne milujete nie je znak introvercie. vernosť, pozornosť a obetavosť tiež nie – to sú skôr znaky monogamie a dobrých základov správnych hodnôt dobrého človeka… tiež nie je pravda, že láska extrovertných ľudí je jednoduchšia. a ak ťa nie je možné ľahko pochopiť, tak to ťa vítam vo svete pravého ženského zmýšľania…

    nemyslím si, že by sa ľudia mali rozdeľovať podľa týchto psychologických teórií (konkrétne Carla Junga), ktoré nesú istý základ poznania ľudskej persony… ale je to ako keď sa ľudia zaraďujú podľa zverokruhových znamení, či riadia sa horoskopom, ktorý si prečítali v časopise… poznám veľa introvertných aj extrovertných ľudí a veci, ktoré si popísala platia na obe strany. ja osobne som extrovert, ale keď ide o lásku, to, čo vystihuje teba, vystihuje aj mňa. sú to hodnoty, priority, túžby, sny, ľudia, výchova, zverokruh, prostredie, škola, ľudia, rodina, viera a veľa veľa iných vecí, ktoré nás ovplyvňujú v našich konaniach a rozhodnutiach, ktoré v živote robíme.

    článok je krásny, plný energie, pozitívneho vnímania a zaujal, len som tých chcela vyjadriť svoj názor a to, že radiť sa k jednému významu života je ako žiť život koňa s klapkami na očiach… však len tak ďalej v písaní pekných článkov :)!

    Kejmy ♥.

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Kejmy, moc ti děkuji za skvělý komentář a názor!

      Naprosto s tebou souhlasím. Přesně to jsem se snažila napsat i v článku, ale možná ne dost důrazně. Láska je velice individuální záležitost a proto jsem článek (byť jsem ho tak nazvala) nepsala tak, jakože to platí jen pro introverty, ale tak, jak to mám já. A já introvert jsem každým coulem, to mi věř. :) Psaním se živím, a tak pro mě není těžké napsat ani toto. Ale takhle, jako teď, bych o lásce s jinými lidmi mluvit bohužel nedokázala. O extrovertech si vůbec nemyslím, že by byla jejich láska nějak jednoduchá, naopak bych v lásce rozdíly nedělala, jak ostatně píšu v druhé části článku. Nezáleží na tom, jestli jsme spíše tišší, nebo víc společenští, je to o nás, o tom druhém a o našich citech.

      Mě však tohle a další „dělení“ osobností poslední dobou fascinuje a dokonce mi pomáhá chápat sebe i své okolí. A proto také píši tento blog. Nechci lidi vyloženě škatulkovat, každý máme v sobě kus toho i toho, ale čím dál tím více určité rozdíly vnímám a zajímají mě. Ovšem ráda slyším, že i jakožto extrovert, prožíváš vztahy podobně jako já. <3

      To se mi líbí

  5. imdisabled napsal:

    Mluvit o lásce mi přijde naprosto přirozené, i když každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Je možné, že introverti a extroverti se ve vztahu chovají jinak. Sama jsem někde na pomezí. Myslím ale, že vztah mezi introvertem a extrovertem může být skutečný oříšek, protože každý má naprosto rozdílné potřeby, co se socializace týče. Ze svého okolí vím, že spoustu párů takový vztah neustálo. Každopádně kombinace introvert/extrovert mohou najít i vhodný balanc, pokud mají dostatek pochopení pro toho druhého a mohou se navzájem vyvažovat, což si myslím, že je asi váš případ podle toho, co píšeš. :)

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Moc děkuji za podnětný komentář, Katko!
      Mně o lásce nevadí mluvit s člověkem, se kterým ji sdílím. Ale abych mluvila s někým jiným o tom, jak někoho miluji, na to skutečně nejsem stavěná. :)
      A ano, skvěle jsi nás odhalila. Skutečně žiju v takovéto kombinaci a jsem za to moc ráda. Život s introvertem jako jsem já, by se mi asi tak nelíbil. Každopádně takhle se skvěle doplňujeme a skutečně jsme našli balanc, který nám vyhovuje. A přesně, jak píšeš, chce to pochopení, občas také přizpůsobení a dokonce i zvyk. Ale láska hory přenáší, že? Takže ono to jde, když se chce.

      To se mi líbí

  6. Ivana napsal:

    Mám pocit, jako bych to psala já. No nepsala? :D Mám to úplně stejně, přestože zažívám šťastný vztah a nedokážu si představit, jaká bych byla bez něj, tak hrozně nerada o tom všem mluvím, a to i s nejbližšími přáteli. Člověk to má prostě v sobě, mám pocit, že bych to slovy spíš znehodnotila. Stejně tak mám i méně introvertního přítele, než jsem sama, a rozdíly bych v tom rozhodně žádné nedělala. V lásce a ve vztahu to není důležité tolik, jako jiné povahové rysy. Napsala jsi to hrozně moc hezky. ❤

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Moc děkuji za krásný komentář, Ivanko! Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Důležité je, že jsme ve vztahu spokojené a stejně tak naše druhá polovička. Nemusíme to křičet do světa jen pro to, že to jiní dělají. :)

      To se mi líbí

  7. Katka Č. napsal:

    Krásně napsané :) Já třeba svému příteli po dvou letec nedokázala říct „Miluji tě“, dokonce i když jsem to napsala, přijde mi to divné. Přitom to cítím a on to snad ví, ale když to vyslovím, když u toho není – mám pocit, že to zní strašně zvláštně, že tomu nevědomky přidám takový neupřímný tón. Navzdory tomu, že když jsem s ní tak jsou chvíle, kdy moje srdce hlásá: „Teď je ta správná chvíle! Řekni to.“, prostě to ze mě nevyjde, když se moc snažím. Jelikož však vím, že by to chtěl slyšet, tak se na to docela připravuju už několik týdnů, tak snad to časem ze mě vyjde, ani nebudu vědět jak.
    Vlastně jsem nikdy, nedokázala nikomu říct, co k němu cítím. Dlouho jsem měla problém i někoho obejmout.

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Děkuji Katko! :)
      No, ani já neumím vyjadřovat emoce. Máme to v rodině, svojí mamce jsem snad nikdy do očí neřekla, jak ji mám ráda a vážím si jí. A přítel mě k tomu musel jako by ze srandy donutit, abych mu to po pár měsících zamilovaného chození řekla.
      A co kdybys příteli řekla něco takového, co tu píšeš? Že k němu něco cítíš, ale neumíš to říct nahlas. Třeba by ti s tím nějak pomohl. Nebo mu to napiš na lísteček a dej mu ho třeba při rozloučení, aby si ho přečetl, až u toho nebude – takhle mi jednou vyjádřil lásku jeden kluk a bylo to moc krásný. A příště už přítel bude vědět, jak to je, a třeba to bude pro tebe jednodušší to říct nahlas.
      Držím moc palce! Své lásky si važ. A i když ji dáváš najevo jinak, ten druhý to občas potřebuje slyšet. To zvládneš!

      To se mi líbí

      • Katka Č. napsal:

        On ví, jak je to pro mě těžké. Trvalo to teda, než jsem mu to vysvětlila, ale teď už to ví, a proto na mě nenaléhá. A právě proto, že ho mám vážně moc ráda, tak bych mu to chtěl říct. Přece jen je to asi jiné, než se jen na něj zamilovaně koukat :)

        To se mi líbí

      • la Tereza napsal:

        Ano, určitě by měl o tvých citech přítel vědět a to nejlépe tak, že mu řekneš, co k němu cítíš. Když to nepovíš, pohledy stačit nebudou. Věřím ale, že přijde ta pravá chvíle. Možná si to teď ztěžuješ tím, že se tím tak trápíš. A čím víc to plánuješ, tím ti to pak přijde divnější to najednou říct. Napadá mě mu to třeba pošeptat v kině, kde bude tma. To by mohla být snazší, hm? :) Věřím, že to brzy zvládneš, pokud to tak skutečně cítíš. Zkus to tak neplánovat a neřešit. Budu na vás myslet! <3

        To se mi líbí

  8. La Daniela napsal:

    Nádherný článok :) Som na tom podobne. Občas, keď som s kamarátkami a hovoria o svojich priateľoch, zážitkoch a tom všetkom, tiež by som chcela toľko povedať, ale mlčím… nie preto, že by som nič milé nezažila, jednoducho o tom nerozprávam. Intimita, láska, blízkosť, objatia, bozky… to všetko si nechávam pre seba, v myšlienkach sa k nim vraciam a uvedomujem si, že mám neuveriteľné šťastie. Láska je dnes vzácna ;) taká tá ozajstná, veď vieš ako to myslím.

    To se mi líbí

    • la Tereza napsal:

      Moc děkuji, Danielko!
      Ano, přesně tak to mám i já. Říkám si, že si přátelé musí myslet, že nejsem tak šťastná jako oni a tak zamilovaná. Až mi dřív přišlo líto, že nedávám zamilované fotky na sociální sítě, nepíšu si statusy, že jsem in love, jako ostatní (až na tento článek)… Ale teď jsem vlastně ráda, že je to takové naše vzácné soukromí. A přesně vím, co myslíš. <3

      To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s