Jsem HSP – vysoce citlivý člověk. A vy?

Co blázníš, vždyť se tolik nestalo! Taková blbost a ty máš radost jak malé dítě. Jdeš odpočívat? A po čem, prosím tě? Pořád bys jen četla. Nebuď taková citlivka. Co zas bulíš? Co na téhle patlanici vidíš? Ty umíš tak dobře naslouchat. 

Jestli slýcháte podobné věty stejně často jako já, možná jste také vysoce citlivý člověk. Já vím, to jsou samé škatulky – introvert/extrovert, melancholik/flegmatik, citlivý/necitlivý… Někdo podobné typologie odmítá, mě ale fascinují a dokonce mi pomáhají pochopit samu sebe. Třeba na takové rozdělení osobností podle MBTI testu nedám dopustit.

HSP – Highly Sensitive Person, neboli vysoce citlivý člověk je emočně o mnoho inteligentnější než většina lidí. Bohužel ale není inteligence jako inteligence. Tahle vlastnost totiž znamená, že vše prožíváme mnohem hlouběji a jsme děsně, ale děsně, citliví. A takoví mohou být jak introverti, tak extroverti.

Já jsem teda HSP každým coulem. Co vy?

Jste také HSP?

Pokud i na vás sedí tyto vlastnosti a zvyky, jedete v tom se mnou:

  • Jsem citlivá na příliš světla, hluku i zápachu – takže bych v létě nepřežila bez slunečních brýlí, disko trisko není nic pro mě, a zaručeně poznám, když si v mé blízkosti někdo (ehm) pšoukne. I v jídle jsem kvůli silnějším smyslům vybíravá.
  • Vyhýbám se hororům a násilným filmům nebo videím – v životě jsem viděla jediný horor, který mi dodnes nedá spát: Kruh. Ještěže už jsme překonali videokazety.
  • Zamiluji se rychle a hluboce – láska je smysl mého života. Zní to asi trochu směšně, ale já miluju a potřebuju lásku. Když jsem byla půl roku bez kluka, byla jsem naprosto příšerná a nesnesitelná.
  • Jsem citlivá na kofein a podobné látky – jedno kapučíno a mně se třesou ruce ještě večer. Čtyři kávy by mě na tuty zabily! To samé s alkoholem – takové kocoviny po dvou skleničkách vína jste ještě nezažili.
  • Snadno a často se přehlcuji – hodně lidí, spousta práce i mnoho radosti. Dostala jsem na Vánoce hromadu dárků a všechny jsou úžasné? Proboha, ať už je to za mnou.
  • Často mě něco dostane – snadno se rozčílím, snadno se rozesmutním, snadno se dojmu, snadno se hodně vylekám. Takže pozor, ať mě nevyplašíte.
  • Baterky si dobíjím v tichu a samotě – bez svého klídku a pohodlí bych nebyla schopna fungovat. Když se dostatečně nevyspím, nejsem pak ničeho schopná.
  • Jsem empatická – krátce mi povyprávějte o tom, jak vám ve třech letech umřel křeček, a já se v tu ránu rozbulím. Z těchto důvodů vlastně ani nechápu, proč se mi přátelé rádi svěřují.
  • Miluji umění a krásu – na jaře se rozplývám nad vůní šeříku, neznám nic krásnějšího než Beethovenovu skladbu Pro Elišku, třikrát jsem četla Máchův Máj a všechny ty čmáranice v galeriích na mě dělají neuvěřitelný dojem.
  • Okolí mě považuje za uplakánka a stydlivku – já vlastně obojí někdy jsem, takže si moc nemůžu stěžovat. Ale teď aspoň vím, že za to prostě nemůžu.

Našli jste se? Vítejte v klubu citlivek

Nebojte, nemusíte hned letět na psychiatrii, aby vám napsali papíry na hlavu. Vysoce citlivých lidí je podle doktroky Elaine Aron na světě 15 – 20 %. Takže hurá, nejsem v tom sama! 

Pokud si chcete ujasnit, jestli jste taková citlivka nebo ne, doporučuji si udělat tento test v angličtině. Nejde tu však o podobné dělení jako introvert vs. extrovert, kde můžete být trochu takoví a trochu makoví. HSP prostě buď jste, nebo nejste. Takoví jste se už narodili a závisí to na vašem mozku, který jen tak nezměníte. Pokud teda neplánujete lobotomii.

No super, a co s tím?

Vy s tím chcete něco dělat? To bohužel nepůjde, jak už víte. Mně ale pomáhá vědomí, že takto „podivná“ nejsem jen já a že na to mám i odborný termín. Mohu díky této škatulce také lépe pochopit samu sebe i své úzkosti, kterými trpím. A konečně mám pro okolí odpověď na otázku: „Proč zase bulíš?“.

Být takto citlivý hlavně není nic špatného. I když já si kvůli tomu občas připadám až nenormálně. Naše společnost totiž moc nerozumí tomu, když se rozbrečím, protože se mi roztrhne taška s nákupem, omdlím, když vidím krev, a roztřesu se po druhé kávě. Podle výzkumu si ale v jiných kulturách takových jedinců velmi cení, například v Japonsku. Dobré postavení mají také v říši zvířat – ano, i pes může být vysoce citlivý.

Pokud jste i vy HSP, přiznejte si to a zžijte se s tím. Nemáme to sice nejjednodušší, ale neustálé boje s vlastní osobností nám akorát ubližují. To často omílané heslo Buď sám sebou má přeci jen něco do sebe.

Tak co, najde se mezi vámi někdo, kdo je v tom klubu citlivek se mnou? 

21 thoughts on “Jsem HSP – vysoce citlivý člověk. A vy?

  1. Adéka napsal:

    Už při čtení článku jsem se poznávala… Tak jsem si udělala i ten test, na který odkazuješ a jsem jasně HSP (ne že by mě to překvapovalo :-) ). Brečím snad u všeho, co se dá. Dokonce brečím pokaždé u písničky See you again k Rychle a zběsile 7, protože si vždycky uvědomím, že umřel Paul Walker, nebo mám na krajíčku u klipu a písničky Billyho Boyda The last goodbye – sestřih scén z natáčení Pána prstenů a Hobita – a já brečím, že to je konec jedné (potažmo dvou) ér. Člověk si říká, že čím je starší, tak si zvykne a nebude to tak strašné… a ono není, protože ono to je ještě horší! Ale aspoň v tom nejsem sama :-)

    To se mi líbí

  2. Dada napsal:

    Našla som sa vo všetkých tých bodoch a som rada za tento článok a celý blog 🙂 Ale terapeutka mi povedala jednu peknú vec, a to že keď sme citliví na horšie veci, vieme potom prežívať hlbšie aj tie pekné veci 🙂

    To se mi líbí

  3. Hanka Kalašová napsal:

    Mno… min. jedna dcera určitě je. A sice se jí snažím chápat, ale někdy taky ztratím trpělivost… :-( Každopádně díky za blog, dám jí to přečíst a budeme mít i na co navázat v rozhovorech…

    To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      Je skvělé, že to o dceři víte a vnímáte ji tak. A je hodně důležité, aby ve vás měla oporu. Moje mamka si uvědomila, že jsem vážně hodně citlivá a není to sranda, až když jsem začala chodit na psychoterapie kvůli úzkostem. Do té doby mě často nutila k něčemu, co mi nebylo příjemné, nebo mě moc nechápala. Teď, když to přijala, si rozumíme mnohem víc a já v ní cítím mnohem větší oporu než dřív. A že bylo ve 24 letech na čase. :)
      Doufám, že se budou dceři mé články líbit!

      To se mi líbí

      • Hanka Kalašová napsal:

        No my už jsem také u psychologa byli (kvůli nějakým zdrav. potížím), tak vysloveně diagnózu nemá, ale že je úzkostná, to je. Občas si spolu povídáme (a povídali jsme si i předtím) a hodně si povídá i s babičkou, která je velmi podobného založení, tak si o to lépe rozumí.
        Trošku mě pan psycholog zklamal, když mě připravoval na to, že jí můžu pomoct jen velmi málo. Ale já jsem optimista ;-)

        To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      Vláďo, moc ti držím palce, ať se setkáš s pochopením! Je to hodně důležité. Já chodím kvůli úzkostem na terapie a pomáhá mi vědomí, že mě někdo chápe. Doporučuji. :)

      To se mi líbí

  4. cwrcekk napsal:

    Nesedí na mě úplně všechno, to ne, ale většina ano a podle toho testu jsem vysoce senzitivní. Zajímavé, přitom já jsem takový zvláštní mix všeho, povahově jsem vysoce senzitivní, mám ráda svůj klid, pohodu, domáci prostředí, hudbu a knížky, ale na druhé straně mám ráda i společnost, hodně aktivit a činností. Moje okolí si o mě určitě nemyslí, že jsem introvert. Nikdy by to do mě neřekli, většina lidí, co mě zná, mě zná jako věčně veselou, akční a upovídanou, ale já se nakonec nikdy nemůžu dočkat když budu konečně doma, zachumlaná v posteli s knížkou :) Já jsem se nikdy do těch škatulek nezměstila a nemění se to ani teď. ¨
    Ale moc hezký článek a celkově blog :)

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Niki, to je parádní, žes mi sem napsala i jako opačný typ člověka. Hele, klidně bych se poloviny té citlivosti a ubrečenosti vzdala. Myslím, že bychom tak vytvořily dvě ideální osoby. :D
      Co se zamilovanosti týče, možná až to přijde, přijde i ta větší citlivost a budeš třeba MSP. :D A to víš, že to přijde, jen to chce toho pravého prince, že jo. A taky trochu věřit – stejně jako Petr Pan musel uvěřit na víly, ty uvěř na lásku. :)
      Hodně štěstí a lásku přeji <3

      To se mi líbí

  5. FITFOODHEALTHY napsal:

    Ano taky jsem HSP. Po přečtení toho tvého článku na mě sedí snad vše. Ale už jsem si na to nějak zvykla a vůbec se za to nestydím. Občas je to sice těžší v nějakých směrech, ale není to nic co by se nedalo ustát. :) Moc děkuji za tenhle článek, jsem ráda, že je na to i pojmenování. Moc pěkný článek ♥

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Vítej v klubu, Markét! <3 Jsem ráda, že je nás víc a není to tak ojedinělé a podivínské, jak se na první pohled zdá. Já ono odborné pojmenování HSP objevila také celkem nedávno a jsem ráda, že to někdo takto odborně řeší a zkoumá. :)
      Máš k tomu, jaká jsi, krásný přístup – rozhodně není za co se stydět.
      Děkuji ti!

      To se mi líbí

  6. Markéta Potjahajlová napsal:

    Ano, jsem HSP a vůbec se za to nestydím. Naopak. To, že vše vnímám silněji a dokážu se do člověka vcítit tak silně, že cítím jeho bolest mi přidává na kuráži. Nevidím v tom nic slabého nebo ne dost dokonalého. Vidím v tom plno hodnotnou sílu, která překoná všechny zdary i nezdary. Můj přítel mi třeba říká, abych nad vším tak moc nepřemýšlela. A má pravdu. Pak to budu mít o to jednodušší.

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Markét, to je úžasný přístup! Já se s tímhle vším teprve učím žít. Dřív jsem si za to hrozně nadávala – že pořád brečím, všechno řeším, všechno mě rozhodí… Teď se na to už koukám jinak a hledám v tom přesně tu sílu, kterou popisuješ. Tak mi drž prosím palce. :)
      A ano, kdybychom nad vším my HSP tolik nepřemýšleli, bylo by to jednodušší. Já tomu ale poručit neumím.
      Hodně štěstí a ať se stále držíš tohoto krásného názoru!

      To se mi líbí

  7. Katka Č. napsal:

    Nesedí na mne sice všechno – káva na mě skoro vůbec nezabírá, myslím, že jsem imunní – ale jinak jsem to skoro já. Pokaždé když mě mamka seřvala nebo jen zvýšila hlas, hned jsem měla na krajíčku a ona si teď ze mě dělá srandu: „Ještě k tomu začni brečet.“ Tak teď konečně můžu říct, proč. Ani jsem nevěděla, že taková diagnóza existuje. Na horory se dívat vůbec nemůžu a brečím i u Happy Feet :D hned si všechno strašně moc beru a dokážu být smutná úplně z čehokoliv. Snažím se s tím bojovat, ale ono to moc nejde, takže to před okolím alespoň trochu skrývám a sama sebou jsem opravdu jen před mými blízkými.

    Btw. na ZŠ jsem se rozbrečela, protože jsem dostala trojku z písemky – prostě mi to bylo líto :( :D

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Tak s tou mamkou to máme úplně stejně. Teď jsem ale začala chodit kvůli úzkostem na terapie, tak už mě víc chápe. :) I s tím Happy Feet to tak mám – to jsem teda neviděla, ale brečela jsem třeba u Medvídka Pú. On ten Íáček byl v jednom dílu tak smutný!
      Nebojuj s tím za každou cenu. Jasně, rozbrečet se třeba na veřejnosti (nebo ve škole) není ideální. Ale každý má něco. Lepší než se na veřejnosti třeba svlékat. :D
      Jo a já se zas rozbrečela u maturity. Jenže ne kvůli sobě, ale proto, že moje spolužačka dostala z něčeho čtyřku. Ona byla v pohodě a já bulela. Děs!

      To se mi líbí

  8. MishelleB. napsal:

    Díky bohu, nejsem sama. Sedí na mě snad všechno z těch bodů, akorát že když se mi kamarádky svěří, nebulím. Pouze s nimi až moc soucítím :D

    To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s