Introvert ve škole: Budeš prezentovat a basta

  • „Paní docentko, šlo by, prosím vás, splnit zápočet nějak bez prezentace před celou třídou? Nejsem na to psychicky stavěná a znamená to pro mě velké nervování a psychické problémy.“
  • „Ne, to by vážně nešlo! Chodíte na vysokou školu, slečno, prezentování před lidmi by pro vás nemělo být žádný problém!“

Tak to vidíte. Jestli chci mít vysokoškolský titul, musím za každou cenu umět vystupovat před lidmi. A nejen to. Také musím vypracovávat projekty se spolužáky, být zkoušena před třídou, získávat body za aktivitu a odpovídat pořádně nahlas, když jsem vyvolaná. „Tady vepředu je vás špatně slyšet, jak kuňkáte!“

Na střední a základní škole jsem k tomu všemu ještě šplhala po laně, zatímco mi spolužáci koukali na pozadí, předváděla svůj hrůzostrašný pěvecký netalent na hudebce a recitovala spolužákům báseň Toman a lesní panna.

A školka? To bylo hotové peklo! Musela jsem si hrát s dětmi, o samotě to nešlo. Neustále jsem malovala černou pastelkou, barevné byly rozebrané. A s tou nejhezčí panenkou jsem vlastně nikdy nepohrála, protože jsem nebyla dost průbojná. A to neřeším besídky, kroužky ani pošlapané bábovičky. A stejně o mě pak učitelky říkaly rodičům, že jsem moc tichá a málo společenská.

Já ve 4 letech :D

To je introverze takový problém?

Ve školách je samozřejmostí chovat se extrovertně. Kdo je jiný, je špatný. A běda, jestli si chcete o přestávkách číst! Přinejmenším se s vámi spolužáci pak nebudou bavit. To by vám vadit nemuselo, ale problém nastává, když máte pracovat na kolektivní práci, úkolech ve skupinách a „nesedět pořád v koutě“. Viď, bejby? K tomu prostě nějaké ty kamarády potřebujete.

Zajímavé ale je, že u extrovertů nikdo problémy nevidí. Že spolužák Adam vykřikuje správné odpovědi na celou třídu bez přihlášení? Bětka při prezentaci o Norsku vypráví už půl hodiny o babičce z Kolína? A ten syčák Péťa vám pomaloval už pátý obrázek? Jsou to zkrátka průbojné, společenské a otevřené děti. Zaslouží si pochvalu.

Co s tím?

To bych také ráda věděla. Sama se teď rozhoduji, jestli bych neměla změnit obor studia, tudíž přestoupit na jinou školu. Studuji marketing na soukromé VŠ, a tam je to pořádný boj! Jelikož si všichni myslí, že každý správný marketér dělá denně prezentace a neustále networkinguje, musíme jakožto studenti dělat totéž.

A co, že mám v marketingu už 3 roky praxi a znalosti i zkušenosti mám větší než všichni dohromady? A co, že se celou dobu při práci obejdu bez šaškáren jako je kolektivní práce? Neprezentuješ? Jdeš z kola ven.

Nejsme v tom sami

Školní systém holt nepředěláme. Stejně tak jako tam to dnes totiž chodí ve společnosti, v zaměstnání i mezi přáteli. Můžu vás, a vlastně i sebe, trochu uklidnit aspoň tím, že v tom nejsme sami. I ve vaší třídě nebo pracovním kolektivu se najde někdo další, kdo by se nejradši zavřel na záchodech a četl si tam celý den Kunderu.

Důležité ovšem je zůstat sám sebou. Jo, a občas i trochu zabojovat. Měnit se ale nemusíme. No vážně ne! Ono to totiž většinou ani nejde. Tak si žijme podle svého a studujme i pracujme pro sebe. Pro učitele a šéfa to přeci neděláte, ne? Sice to tak často vypadá, ale ten titul a vydělané peníze budou vaše, ne jejich.

Navíc je škola výborný trénink na život, který se neustále stupňuje. Na základce při zkoušení před tabulí téměř o nic nejde, na vejšce ústní zkoušení už znamená více a pak přijde pohovor na vysněné povolání, a to už bychom po tom tréninku mohli zvládnout.

Jsme jiní… jedineční

  • Myslíme více do hloubky
  • Budujeme si pevné a hluboké vztahy
  • Všímáme si detailů, které extroverti snadno přehlíží
  • Máme lepší nápady a jsme kreativní
  • Ke štestí nám stačí jen chvilka klidu a dobrá kniha nebo film

To je to, co mě každý den žene dopředu. Už jsem to párkrát chtěla vzdát, zalézt do té své ulity a přestat se snažit a neustále s někým a něčím bojovat. Poslední rok si ale čtu knížky a články o introverzi, zkoumám sebe i okolí a hledám v sobě kvality, které má většina introvertů. Zjišťuji, že být tichý a samotářský není nic špatného, jak nám společnost předhazuje. Máme v sobě úžasnou vnitřní sílu, kterou nám můžou extroverti jen závidět.

A věděli jste, že jsou ve výsledku introverti v prezentování a přednášení lepší řečníci než extroverti? Lépe se soustředí, mluví věcně, dobře a mají svou řeč skvěle připravenou a natrénovanou. Jen se narozdíl od extroverrtů se před nebo po vystoupení možná složí. Ale o tom se rozepíšu zas někdy příště.

24 thoughts on “Introvert ve škole: Budeš prezentovat a basta

  1. Nikys napsal:

    Už od mateřské školky jsem měla problém se svou introverzí. O hraní si s ostatními nemluvím, ten první rok byl prostě děsný, pak se to zlepšilo. Trochu. Ale třeba to, že na paní učitelku jsem prvně promluvila .. vlastně až v první třídě, kdy jsem prostě mluvit už musela. Takže ve školce, zeptat se paní učitelky, jestli se můžu vyčůrat.. nemyslitelné.. v téhle době jsem měla pekelně vytrénovaný měchýř :( :-D teď se to zdá možná vtipné, ale bylo to pro mě utrpení!
    Referáty na základce, seminárky na střední, prezentace na VOŠce.. katastrofa! Depresi jsem měla už při zadávání témat a nejradši bych nasimulovala nějakou nemoc! Při dálkovém studiu na univerzitě jsem se k prezentování naštěstí nedostala, nevím, jak bych to zvládla.
    Někdo to prostě takhle má, ale že to ostatní nechápou, je pro mě ještě nepochopitelnější… :-/
    Nikys

    To se mi líbí

  2. Modrousek napsal:

    „Myslím si proto, že ona ta introverze a extroverze je hodně o tom, jestli si máte nebo nemáte se svým okolím co říct – což introvert obklopený extroverty, často povrchními a přihlouplými, většinou nemá.“

    Moje rec a mnohaleta praxe :)))
    Pri pindani o povrchnich a pro me nezazivnych vecech az fyzicky trpim!!! :D

    To se mi líbí

  3. Martina napsal:

    Ja študujem vzťahy s médiami a tu učitelia majú taktiež pocit, že celý náš život po štúdiu budú samé prezentácie. Občas mám dojem, že tam nerobíme nič iné. A samozrejme, máme aj niekoľko predmetov zameraných na prezentácie. Vďaka, po inom som netúžila.
    Ešte horší level je, keď si učiteľ zmyslí, aké by bolo super, keby natočíme videovizitku. Alebo iné video. Alebo si nahráme hlas. Zrazu to prezentovanie neznie tak hrozne.

    To se mi líbí

  4. Michael napsal:

    Jako student jsem považoval za hodně špatný nápad úkoly typu skupinové práce a jejího následného prezentování (vyrůstal jsem nicméně v 80. a 90. letech, kdy to naštěstí nebylo tolik „populární“). Ono to totiž dopadá asi takto: ve skupině pěti lidí si jeden introvert svou neprosadí – navíc by mu trvalo déle vymyslet něco pořádného – takže je nucen spíše jen sledovat ostatní, co to vymýšlí za blbosti – načež mu tito spolužáci oznámí: tak, ty jsi nic nedělal, tak to teď půjdeš odprezentovat k tabuli.
    Já jsem byl vždy jasný introvert (byť to dříve nikdo takto „neřešil“, tyto pojmy nebyly v povědomí jako dnes). Rád bych ale zmínil celkem zajímavý jev, že ve své profesi – jsem učitel – se přirozeně chovám spíše extrovertně a dominantně. Nemusím se k tomu nijak nutit ani jsem se to nemusel učit nebo si na to zvykat. Je to asi proto, že mám co říct a přirozeně se to ode mě očekává.
    (V této profesi mám naštěstí možnost některé špatné věci napravovat, a proto studentům zpravidla dávám na výběr, chtějí-li např. mít prezentaci před třídou, nebo to říct jen mě; totéž při zkoušení.)
    Myslím si proto, že ona ta introverze a extroverze je hodně o tom, jestli si máte nebo nemáte se svým okolím co říct – což introvert obklopený extroverty, často povrchními a přihlouplými, většinou nemá. Řekni, Terezo, nebyla bys ukecaná a odvázaná, kdyby tě 80% lidí na světě skvěle chápalo, četli by stejné knihy jako ty a hloubali by o stejně hlubokých otázkách? :) Vážně si myslím, a to už od doby, kdy jsem nad tím začal uvažovat, že introverti jsou do své introverze do značné míry natlačeni „nepřátelským“, resp. nechápavým a nesnášenlivým okolím. Myslím, že psychologové si tento důvod dosud ne úplně uvědomují.
    Tu námitku ohledně nesprávného škatulkování na introverty a extroverty do jisté míry chápu právě na svém příkladu, že ač introvert, ve své profesi jsem spíše extrovert. Lidský temperament není vše, jsou zde i jiné vlivy, např. něco, čemu se říká teorie sociálních rolí.
    https://wikisofia.cz/wiki/Teorie_rol%C3%AD

    To se mi líbí

  5. Hanka Kalašová napsal:

    Já sama jsem spíš silný extrovert, i když jsem taky dost mixlá, ráda pozoruju lidi (a nejen je) a občasné ztišení mi dělá hodně dobře.
    Ale manžel a jedno z dětí jsou introverti jak stehno ;-)
    Četli jsme s manželem knihu „Ticho – Síla introvertů ve světě, který nepřestává mluvit.“ Neztotožnila bych se naprosto se vším, ale hodně myšlenek a postřehů určitě stálo za to!
    Držím Vám palce, díky za Vaši otevřenost – a blog nabízím ke čtení i dceři ;-)

    To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      Moc děkuji za komentář!
      Ticho jsem také četla a hodně mi to pomohlo pochopit samu sebe a hlavně si uvědomit, že nejsem divná, ale že jsem prostě introvert. Když si člověk najde pro sebe takové objasňující označení, tak to hodně pomůže. A můžu teď být víc sama sebou.
      Také držím palce. Máte to doma úžasně pestré a zajímavé. :)

      To se mi líbí

      • Hanka Kalašová napsal:

        Ano, můj muž také po přečtení knihy rozkvetl ;-) Přetím jsme četli ještě Introverti v církvi (jsme křesťané), tak hodně poučné a zase v jiných souvislostech. Tam jsem si možná víc uvědomila ten tlak extovertů na introverty (ale možná proto, že jsem to tam takhle jasně četla poprvé) a vidím, že i já si na to musím dávat pozor…

        To se mi líbí

  6. Kája napsal:

    Jsem introvert jak vyšitý, ale předvádět se před publikem mi nevadí. Musí to být ovšem něco pečlivě nachystaného. Jednoduše mi dělá dobře ukázat ostatním, co umím!
    Jeden introvert a zpěvák/herec/kdovíco v jedné osobě pravil: Jsem introvert s exibionistickými sklony.

    To se mi líbí

    • Tereza Dvořáková napsal:

      To je skvělý, že to tak máš! Já na tohle bohužel nemám moc velké sebevědomí, ale když se náhodou objeví něco, co mi vážně jde a co umím, také se ráda podělím před lidmi. Jo jo, to sebevědomí zde hraje velikou roli.

      To se mi líbí

  7. Gabca Hud napsal:

    Jsem extrovert a přesto nenávidím skupinové práce. Nevadí mi to prezentovat, vadí mi to, že to není po mém. A umím mluvit k věci a většinou to mám i předem připravené. Většinou. Občas je třeba improvizovat no.
    Co se týče čtení. Čtu si v hodinách i o přestávce a běda mě někdo vyrušit! Dokážu být velmi nepříjemná a nebojím se s tím, že mě ten člověk otravuje podělit s celou třídou například. O:)
    Nejsem trpělivá, jsem průbojná, ale na druhou stranu miluji kreativní činnosti – psaní, malování, tvoření z korálků apod.

    Vždycky jsem pro vás introverty měla pochopení a vlastně na jednu stranu my je vás opravdu líto, že musíte dělat něco, co vám je tolik proti srsti. My jsem čtyři kamarádky. Dvě jsou jasné introvertky a opravdu dlouho mi trvá je připravit psychicky na to, že budou přednášet před třídou a jedna je introvertka jen když se jedná o telefon. Ona telefonovat prostě nebude. :D A jedna z těch introvertek se strašně bojí maturity, protože ona nenávidí mluvení před lidma a je jedno, že tam budou čtyři profesoři a jen jedna cizí paní. Má z toho nervy už teď, takže budeme spolu trénovat :))

    Za mě není špatně ani introvert a ani extrovert. Podle mě má každý člověk v sobě kousek obojího. Jen jsou některé vlastnosti silnější než jiné. Tobě přeji hodně štěstí a doufám, že se to zlepší! Mně neuvěřitelně pomohlo uvědomění si, že svět se nezboří, když se mi to nepovede. Od té doby bývám nervózní zhruba jen pět minut před přednesem a pak už je to v pohodě. Třeba ti podobné vědění pomůže. Ještě mě napadá to, co pomáhá kamarádce. Vědomí, že když nejde o život, tak jde o nic. :)

    Gabux

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Gabčo, moc ti děkuji za úžasný příspěvek! Ráda slyším, že problémy například s prací v kolektivu nejsou jen záležitost introvertů. A mám to podobně, jak popisuješ – radši školní práci vypracuji sama, protože se stejně na tom nadřu nejvíc a také chci, aby to bylo podle mých představ.

      To telefonování mám úplně stejně jako tvá kamarádka. Dokonce jsem o tom už psala: http://latereza.cz/introvertka-a-telefon/ . Je to překvapivě pro docela dost lidí velký problém. Ale je skvělé mít kolem sebe podporu a lidi, co to chápou. Takže tvé tišší kamarádky můžou být šťastné, že tě mají. :)

      A také ti děkuji za rady. Snažím se říkat si to samé (když nejde o život, jde o hovno :D ), ale ne vždy mi to pomůže – jak určitě vidíš u kamarádky, která se bojí maturity. Zrovna maturitu jsem teda zvládla docela dobře, až mě to dodnes překvapuje. Ale někdy se před ústní zkouškou složím a je mi tak špatně, že tam ani nemůžu jít. Děsná vlastnost. Ale snažím se s tím bojovat. Protože právě O NIC PŘECE NEJDE! No jo no, ale vysvětli to mému žaludku.. :D

      To se mi líbí

      • Gabca Hud napsal:

        Každý máme něco. I já jako extrovert jsem nesnášela volání, dokud jsem vloni na praxíh nebyla donucena neustále volat do firem a cizím lidem a zjišťovat věci, kterým sama nerozumím. Tam se to nějak zlomilo a strach z telefonování mě přešel, už ani nejsem z toho nervózní nebo jinak vyvedená z míry. Dokonce si už radši zavolám, než abych tam psala :D

        Na článek se ráda podívám. Přemýšlím o podobném článku. Teď se hodně objevují a právě hlavně od těch introvertů, ale extroverti mají také své problémy a hlavně nemají tak super snadný život, jak si někteří představují. Škoda O:)

        Přesně. Jde o hovno. Hele já to svému žaludku vysvětlila snadno – když se uklidníš, dostaneš něco, co máš moooc rád. A bylo to. Chvilku mu trvalo to pochopit, ale pak už to šlo (třeba u toho telefonování) :D Já se maturity nebojím. Hlavně té ústní, ta se dá okecat a pro mě to je mnohem příjemnější forma zkoušení, protože můžu v tom druhém člověku číst. :))

        To zvládneš! Za pár let ani nehlesneš po nějaké nervozitě, kvůli výstupu na veřejnosti! Bude to pohoda lahoda a budeš s láskou vzpomínat na tyto časy. Fakt! :D

        To se mi líbí

  8. Paja_F napsal:

    Já se pohybuju mezi introvercí a extrovercí. Docela ti rozumím, čím jsem starší tím víc pociťuju potřebu být sama a s nikým nemluvit. Přestala jsem věřit lidem, mám pocit, že když se někde otevřu tak hned lidi zneužijí mojí slabosti. Co se týče prezentování, mám problém v novém prostředí s nástupem na VŠ to byl dost problém, ale celá řada referátu a ústní zkoušky mě naučily. Teď prozměnu studuju umělecký obor, překonávám to, že mám hrát před celou třídou, že mě snímá kamera nebo mám prezentovat svůj „tvůrčí“ záměr před celou třídou. Jsem z toho hrozně nervozní a shazuju se, ale myslím si, že je to jen o cviku, o sobevědomí a o tom stát si za svým. Na týmové práce taky moc nejsem, protože většinou odedřu sama. Líbí se mi, jak si na tom umíš najít svá pozitiva a hledáš své kvality jinde, věřím, že postupně to třeba překonáš a nebo si najdeš nějaký způsob jak školu dostupovat. :)

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Děkuji, Pájo, napsala jsi to moc hezky. Jsme na tom koukám podobně. Ano, je to o zvyku, ale vlastně i o tom CHTÍT to překonat. Já jsem se teď bohužel zasekla a nedokážu se přenést přes to, když mě někdo do něčeho nutí – aktuálně zmíněné prezentování. Přispěly k tomu úzkosti, které poslední dobou mám, tak nemám vůbec vůli s tím nějak hnout. Ale to pozitivní se v tom hledat snažím, abych se trochu držela nad vodou, i když realita bohužel není tak růžová.
      Držím ti palce, abys i to veřejné vystupování a další úžasnosti, které popisuješ, zvládala čím dál lépe. A pak si najdi chvíli klidu a užívej si samotu. Mě to hodně pomáhá. Možná až moc. :D Dokonce se chci naučit meditovat.
      Jinak člověk mezi introvertem a extrovertem je ambivert. Je to vlastně osobnost, která by měla být ideálem, nikoli extrovert, jak nám společnost většinou nutí.

      To se mi líbí

  9. Sim napsal:

    Na prezentování jsem si po těch letech na VŠ zvykla a nevadí mi to, už se neklepu, beru to jako nutné zlo. Nejhorší je, že můj obor vyžaduje aktivitu na seminářích – museli jsme často diskutovat. A kdo nemluvil, ten dostal absenci. Dvě absence rovnají se nesplnění podmínek a tudíž neudělení zápočtu a nepřipuštění ke zkoušce…Takže jsem se modlila, abych za seminář řekla aspoň třeba jednu větu a zapojila se do diskuze. To bylo teprve peklo.

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Přesně takovouhle aktivitu po nás chtěli na bakaláři na VŠE u několika předmětů. Když jsem celou hodinu nic neřekla, protože prostě neumím překřikovat ty děsně aktivní spolužáky, dostala jsem vynadáno a žádný bod. A taky jsme museli sbírat body, abychom předmět dali. Vážně děsný tahle nucená komunikace! Kam se hrabou prezentace – to máš pravdu. :D

      To se mi líbí

  10. Ali Cajazpalaca napsal:

    Nie som síce introvert ale neznášam skupinové organizácie. Vždy a za každej situácie som sa hrávala sama poprípade s pár kamarátmi, potom som si už čítala pod lavicou počas prestávok a mala všetko a všetkých na háku. A nikto to nikdy neriešil. Ani s rodičmi, ani so mnou, ani s triedou. Asi chvalabohu. Doteraz skôr riešim samotu pred hromadnými akciami, hoc raz za čas sa idem zabaviť. Ale žeby ma napríklad na výške niekto posudzoval podľa toho, či chodím na krúžkovice či nie? Každému to bolo niekde vložené. A asi som mala šťastia na profákov, ktorí ma do ničoho nenútili. Keď videli, ako sa pri prezentáciach trápim, posadili ma na riť. Nemala som za 100 ale za 95 ale kvôli tomu sa nepotento. Je mi ľúto že to más tak. NNeviem, či to len novodobý systém núti ľudí do niečoho iného, ale ja som ešte dieťa komunizmu, kde sa viac riešil kolektív. Ale asi som bola neviditeľná, že ma nikto neriešil. No už nič, so systémom nevybabreš. Neviem akú školu študuješ, a či je pri tom odbore vystupovanie pred ľuďmi dôležité, ale škola ma pripravovať na život. Vraj! Mňa teda vôbec nepripravila :-)))

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Tak to jste měla veliké štěstí! Se mnou se nikdo moc neprdí, osobní přístup nulový.
      Podle mě se teď školy (hlavně ty soukromé) a také firmy snaží vše co nejvíc modernizovat, přibližovat se americkým systémům apod. Nechci kritizovat nové přístupy, naopak jsem za ně ráda, že přicházejí, ale právě kvůli nim je tu pak i velký tlak na prezentační schopnosti, kolektivní práce, brainstorming, openspace a tak dále. A to není nic příjemného pro tišší typy lidí, kteří se musí učit neustále přizpůsobovat.

      To se mi líbí

  11. fellien napsal:

    Naprosto souhlasím! Mám stejné zkušenosti. Já teď studuji zdravotní laborantku a naštěstí nic prezentovat nemusím, jen dvakrát nebo třikrát k něčemu takovému došlo a kupodivu jsem to zvládla líp než ostatní, ale přesně jak říkáš, složila jsem se před tím i potom. Spolupracujeme třeba jen na cvičeních, kde je nás ale stejně málo, protože jsme rozdělení do moc skupinek po málo lidech (okolo 8). Je taky pravda, že mi všichni říkají, že je na mě vidět, že mám svůj vlastní svět a nikdo kromě mě neví, jak ten svět vypadá a já kromě toho, že se pohybuju v realitě se zároveň pohybuju i v tom vlastním světě, kde jsem sama. A taky mi kromě tohoto bylo řečeno, že je to vlastně trochu k nevíře, protože v konečném důsledku prezentuju a mluvím líp a jistěji, než všichni ostatní. Pod tento článek se můžu fakt podepsat! Každé slovo je pravda!

    fellienm.com

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      To máte ve škole moc hezky zařízené. Tak by to mohlo být všude!
      A ano, i já žiju ve dvou světech najednou. A beru to jakou něco parádního, protože díky tomu mám bujnou fantazii, jsem kreativní a koukám na hodně věcí jinak. Jen je potřeba se s tím naučit fungovat a hlavně se obklopit chápavými lidmi. :)
      Moc děkuji za chválu, jsi moc hodná. <3

      To se mi líbí

  12. Magdaléna napsal:

    Spoustu těch situací znám – hlavně v dětství to bylo občas trochu boj, teď už je to celkem OK. Sama jsem ještě nepřišla na to, jestli jsem introvert nebo extrovert, ale asi mě to ani moc netrápí.
    .
    Jinak by mě celkem zajímalo, jakým způsobem jsi pracovala v marketingu. Taky jsem měla na pár měsíců možnost do toho nahlédnout a bylo to dost v tom duchu, co vyžaduje vaše škola – openspace, teambuilding, networrking a hlavně BRAINSTORMING (což teda bylo peklo i pro mě, pro introverta to musí být peklo pekel :D)

    To se mi líbí

    • latereza napsal:

      Sice píšeš, že tě to netrápí, ale doporučím ti udělat si test osobnosti, píšu o něm tady: https://latereza.blog/2016/04/30/desive-pravdivy-test-osobnosti-odhaluji-se/ Je docela zajímavé se o sobě dozvědět z psychologického pohledu. :)

      No a já dělám obsahový marketing, momentálně jsem copywriter na volné noze. Je pravda, že kdybych si nevybrala cestu pracovat z domova, tak bych v nějakém tom openspace také musela sedět – se všemi těmi super kolektivními věcmi, které popisuješ. Už to mám za sebou a po roce jsem z takové práce utíkala úprkem. :D

      To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s