Zdolávám překážky všedních dní

Každý, skutečně každý den nám staví překážky, které musíme zdolávat. Někdy jsou ty překážky vysokánské až k nebeské výši, jindy stačí lehce se přehoupnout a překážka je zdolána. Pokaždé to ale vyžaduje naši vůli, snahu, touhu a tak dál, aniž bychom si to pokaždé uvědomovali.

Tyto překážky jsou tu pro to, aby nám pomáhaly při cestě životem. Protože právě pro jejich nutnost zdolání nám dávají ještě vetší sílu a stáváme se pak lepšími.

A tak tu jsou i ty zdánlivě banality, které někomu vůbec žádný problém nečiní a někomu zas naopak. Zhodnoťte sami, jestli řešíte podobné problémy jako já, nebo jsou ty vaše jiné. Ovšem podotýkám, že nemám ráda větu „tvoje problémy bych fakt chtěl mít.“ Jistě vám mé každodenní překážky přijdou zanedbatelné vůči těm vašim vysokým do nebe…

Mé překážky všedních dní

  • Zvedání neznámých čísel – jakmile mi zvoní telefon a na něm je mému seznamu neznámé telefonní číslo, začnu se nepatrně třást a mnohdy mobil ani nezvednu. Je to trapné, ale skutečně mám nevysvětlitelný strach zvedat telefon, když nevím, kdo volá.
  • Sama zavolat někomu cizímu – překážka související s tou první. Příčí se mi vzít telefon, vytočit lékařku a objednat se. Já raději strávím půl hodiny v MHD, abych se objednala osobně, než abych zavolala. Já vím, je to problém, se kterým bych už měla něco dělat!
  • Sledování mizejících peněz z peněženky – jak je tohle strašidelné! Vytáhnete peněženku, počítáte s tím, že je tam ještě 500,- a ono ejhle, není tam. Místo toho najdete úžasnou, 20 cm dlouhou účtenku z Tesca. Teď začíná počítání a vzpomínání, jestli zbývá ještě něco na kartě. Při pohledu na terminál se pak modlíte, aby nezahlásil, že jste švorc.
  • Strach, že někoho potkám při ranním venčení – často ráno venčím svého psa. A jelikož vstávám docela pozdě, třeba kolem půl desáté, tak pak hned vyskočím, nenamalovaná a jen v rychlosti oblečená popadnu vodítku a vyrazíme. Venku mžourám ještě zalepenýma očima a modlím se, abych nepotkala někoho známého.
  • Strach, že se říznu – dělá se mi špatně z krve a to tak, že když jí vidím, omdlévám. A tak pak denně čelím strachu například při holení nebo při krájení v kuchyni, že se říznu, omdlím a budu-li sama doma, nikdo se to nezví a já tam tak tiše zemřu.

Je toho dost, co pro mě každý den připravuje a jak se musím snažit a překonávat se, abych jej zvládla. Ještě mnohem více, než jsem napsala. Důležité ale je, nezastavit se před svými malými překážkami, neobejít je, ale zdolávat je. Až pak skutečně o něco půjde, budeme připraveni.

2 thoughts on “Zdolávám překážky všedních dní

  1. la Tereza napsal:

    Nikys, moc ti děkuji za pochvalu!
    Musím teda říct, že podle toho, co píšeš, to máme v životě hodně podobné. Až na to, že já mám problém zavolat i té doktorce. I když už to také zvládám líp. :)
    Tak držím palce, ať je těch překážek všedních dní co nejméně!

    To se mi líbí

  2. Nikys napsal:

    Ahoj, máš super blog!
    Už jen design je úžasný a uchvátil mne na první pohled!
    Zvedání neznámých čísel, tak to je pro mě utrpení, ale třeba objednat se u paní doktorky UŽ není takový problém, jako dřív!
    Taky mám sklony brečet při hádkách, ale nechci slzy pustit ven, takže pak nemůžu ani mluvit a je to jen horší a horší. Když mi něco nejde, vztekám se, taky brečím.
    A naopak, když mě někdo pochválí, že se mi něco opravdu hodně povedlo, taky brečím.
    Mluvení na veřejnosti? Nemyslitelné!
    Myslela jsem si, že jsem jediný takovýhle „případ“, ale jsem ráda, že to tak není.

    Díky, za tvé příspěvky!
    Nikys

    To se mi líbí

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s