Jaké to je být uplakanou citlivkou?

Jsem neskutečná citlivka. Brečím u filmů, knih, ale také při hádkách, v zoufalství, při radostných chvílích, nebo když to na mě prostě přijde. A řeknu vám, občas to s touhle mojí přecitlivělostí není jednoduché.

Tak kdy třeba roním ty kapky slaný vody?

  • Když jsem naštvaná, zuřím a chci to dát druhému pěkně sežrat. Jak by mě ale mohl brát vážně, když u toho brečím jako malá? Jó, třeba tenkrát ten pracovník u O2, co mi nezařídil včas tarif, moc nechápal, co se děje, když jsem se ze samého rozčílení na pobočce rozbrečela. Nedivím se.
  • Že holky pláčou u romantických filmů, je známá věc. Když jsem ale plakala u animáku Jak vycvičit draka, na němž jsem byla se svou tenkrát dvanáctiletou sestrou, bylo už trochu moc. A radši mi ani nepouštějte Medvídka Pú, když je Íjáček smutný, tak já rovnou brečím.
  • Brečím, když vidím tatínka hrajícího si se svou dcerou. Můj táta zemřel, když jsem byla malá, důvod k slzám tu tedy je. Ale mně zvlhnou oči, i když zahlédnu v metru chlapa s dcerkou na klíně. To není moc praktické.
  • Jestli si myslíte, že přede mnou budete brečet a já se vás budu snažit ukonejšit nebo rozveselit, tak jste na omylu. Pobrečím si s vámi, ať už je příčina jakákoli. A dokonce ze sebe vyderu dvakrát více slz, než vy.
  • Né, že mi dá někdo k narozeninám dojemné přáníčko! Přeci nechcete, abych měla celou oslavu rozmazanou řasenku. Takže příště už žádné „Budu tady vždy pro tebe,“ mami!
  • Jakmile na mě někdo zvýší hlas, už to jede. Ať je to máma, která mi vynadávala, že jsem neuklidila nádobí, nebo učitel, který mě káral za nepozornost. A radši přede mnou nezvyšujte hlas ani na nikoho jiného.
  • Ve škole jsem nesměla dostávat špatné známky. Nebo horší, než jsem čekala. Vlastní neúspěch mě velice zraňuje. Eh.
  • Zraňuje mě i neúspěch jiných: když spolužačka neudělala maturitu, brečela jsem více než ona, když naši hokejisté prohráli ve finále, taky slzy… a vlastně i když vyhráli.
  • A že ten dárek, který jsem hodiny vybírala, už máte nebo vám nesedí? Kapesník, prosím!

A tak se se svými slzami setkávám zhruba obden. Často nepraktické, trapné, ponižující, mě už to ale netrápí. To bych pak brečela i proto, že brečím.

Co na to říkáte?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s